Žáci starší - aktuálně

Zaslouží pochvalu všichni i když proti nám nastoupili hráči Áčka dobrý bod z venku

Ikdyž po jednoznačném výsledku předvedená hra zdaleka nedosahovala kvalit jakých bych si představoval, některé pasáže hry nebyly špatné, ale máme určitě ještě co zlepšovat.

Nádhernou tečku, nejen za touto sezónou, jsme udělali na velmi kvalitně obsazeném turnaji ve Víře. Nejen že si odvážíme pohár pro vítěze, ale hlavně jsme zanechali velmi dobrý dojem ze hry, turnajem jsme prošli bez obdržené branky a ve všech zápasech jsme byli dominantní.
Nekompromisní systém dvou skupin po třech týmech, kde se pak dle umístění utkáváme o celkové umístění (třetí se třetím ze druhé skupiny, druhý s druhým a první s prvním) nedovoluje klopýtnutí. My začínáme velmi těžkým soupeřem a přejeme si do turnaje vstoupit co nejlépe.

Nedvědice – Bystřice n. P. 2:0 (Holánek, Krytinář)
Ve velice vyrovnaném utkání neproměňujeme hned v úvodu šanci Peťou Holánkem. Postupem času dostáváme soupeře více a více pod tlak. Bystřice hrozí hlavně dlouhými nákopy na urostlé útočníky. Ještě v první patnáctiminutovce se dostává do další šance Petr, kdy si naběhl na pas za obranu a tentokrát už vyběhnuvšího golmana přehazuje přes hlavu.
Druhá patnáctiminutovka se stejným průběhem. Tomáš Přikryl se proháčkoval do vápna a předložil na zadní tyč Radimovi Hájkovi, který však zazmatkoval, přihrávku přeběhl a nezakončil. A tak nás uklidnil až Štěpán Krytinář z brejku a tváří v tvář golmanovi se nemýlil.

Nedvědice – Jívoví/Osová Bitýška 5:0 (Lepka, Krytinář, Tomášek, Hájek, Přikryl)
Povzbuzeni úspěšným vstupem jsme na soupeře vletěli a chtěli jsme si co nejdříve zajistit finále. V cestě nám byl houževnatý tým s vynikajícím brankářem, který byl později vyhlášen nejlepším golmanem turnaje. Zaslouženě.
Hned v úvodu si vytváří dobré šance aktivní Radim Lepka, trefuje se však až na třetí pokus. Za nedlouho zvyšuje Štěpán Krytinář. Z rohu pak umisťuje bombu pod břevno Ondra Tomášek. I druhý Radim, tedy Hájek, hýří aktivitou a potřebuje na gól tři pokusy. Nakonec však může oslavit svůj gól před naplňenou tribunou. Tečku za utkáním dělá Tomáš Přikryl.

Jako vítěz skupiny jdeme do finále, kde nás čeká Vrchovina Nové Město na Moravě, která přešla přes sdružená družstva Radešínské Svratky a Moravce, dále pak přes domácí Vír sdružený s Železárnami Štěpánov.

Finále:
Nedvědice – Vrchovina NMnM 3:0 (Holánek, Přikryl, Réman)
Střet dvou vyrovnaných týmů, finále jako řemen. Na naší straně byla aktivita. Vyhrávali jsme souboje, sbírali vypadené míče jako první. Navíc jsme hned z první šance utkání dali branku Petrem Holánkem. Soupeře jsme téměř nepouštěli do šancí, i když jednou zafungovalo ono nedáš – dostaneš. Naši aktivní krajní obránci v jedné situaci oba vycestovali dopředu a po ztrátě se Štěpán Janeček ocitl vzadu sám proti čtyřem hráčům soupeře. Dokázal však první šanci odvrátit a dal nám tak čas k návratu ve více lidech, hlavně pak Tomovi Přikrylovi, který nabral míč před vlastní bránou, vyvezl ho z vápna a následně přešel přes celé hřiště a vše, co mu stálo v cestě, aby se ocitl sám před brankářem soupeře a dal nám klid. Třetí gól pak přidal Kuba Réman, který pohotově zakončil odražený míč za vápnem a z dálky dal golmanovi „housle“ a k překvapení všech jsme vedli už 3:0. Tedy všech ne, protože vedoucí družstva Jirka Lepka, mi na dotaz před utkáním, jak to vidí odpověděl, že 3:0 vyhrajeme. Stalo se.

Výraznou roli jsme hráli i v rozdávání individuálních cen. O nejlepším střelci museli při rovnosti vstřelených gólů rozhodnout penalty, ve kterých se utkal bystřický Adam Veselý s hráčem z Jívoví/Bitýšky Pospíšilem. Jako brankář v rozstřelu figuroval náš Fanda Prudký. Překvapený Adam došel na vyzvání už po sprše a v pantoflích. Střeleckou obuv mu zapůjčil Štěpán Janeček, takže právě jeho kopačky vyhráli titul nejlepšího střelce.
Nejlepším hráčem turnaje byl vyhlášen Tomáš Přikryl.

Pořadí turnaje:

1. SK Pernštejn Nedvědice
2. SFK Vrchovina Nové Město na Moravě
3. SK Bystřice nad Pernštejnem
4. Jiskra Vír / FK Železárny Štěpánov
5. FC Santus Jívoví / SK Osová Bitýška
6. FK TJ Radešínská Svratka / TJ Moravec

Skvělá reprezentace našeho klubu nejen výsledkově, ale i dojmem zanechaném na turnaji. Díky všem.
Zároveň děkujeme vírským za pozvání, skvělou organizaci a přejeme Jiskře Vír k jejich kulatému výročí vše dobré a mnoho dalších úspěšných let.

Do posledního mistrovského utkání sezóny jsme šli s motivací uspět v Pelhřimově a udržet páté místo v KP, což by bylo obrovským úspěchem. Utkání mělo náboj, emoce a řekněme, že se hrál i hezký, rychlý fotbal. Bohužel opět bez gólů z našich kopaček.
Nemoci, které nás provází celé jaro se opět projevují. Nehrajeme špatně, dostáváme se do šancí, ale neproměňujeme. Dnes v první půli řekněme 3–4 obrovské. Gól dostáváme z rohu (klasika), a druhý po té, co propadneme na prostředku hřiště a namísto, co bychom vystavili 3 hráče do ofside, jeden náš stoper před couvá před třemi hráči za naši obranou. Druhá půle už stojí spoustu sil. Inkasujeme ještě dvakrát, kosmeticky koriguje Petr Holánek. Soupeř si vedení pohlídal. Co však musíme ocenit je nasazení a bojovnost, které v některých utkáních chybělo.
Jaro končíme s bilancí dvou remíz, osmi proher. Bez výhry. V tabulce nadstavbové části prvních šesti týmů, na posledním, šestém místě. Když se na to podíváme takto, spokojení být nemůžeme. Naše hra má spoustu nedostatků, které silní soupeři odhalují téměř v každém utkání.
Nutno ale vzpomenout, že jsme v soutěži nechali za sebou týmy jako Humpolec, Vrchovinu, Velké Meziříčí, Okříšky, Bystřici n. P. a Světlou nad Sázavou. Ve spoustě utkání, i těch prohraných, jsme zanechali velmi dobrý dojem ze hry. Jsme šestí v Krajském přeboru. V soutěži velkých měst, krásných stadionů a sportovních areálů, ze kterých přímo čiší obrovská podpora měst a sponzorů. V soutěži týmů z obrovskými hráčskými základnami. V soutěži, kde jsme asi čím dál větším „exotem“ co do infrastruktury, počtu hráčů, kvality trenérů a realizačních týmů.
O to více však musíme ocenit letošní úspěch družstva starších žáků, které není výsledkem náhody, ale devíti let systematické práce od přípravek až sem. Výsledkem dřiny, potu, mnoha hodin strávených tréninkem a cestováním na něj. A byli bychom rádi aby byl jakýmsi povzbuzením a hnacím motorem té hrstky lidí, kteří ještě za klub bojují a věnují mu svůj volný čas, od dobrovolných funkcionářů, trenérů všech katergorií, hráčů až po lidi, co se starají o hřiště a areál. Každý z těchto lidí má na tomto úspěchu svůj díl. Ten největší má však tým hráčů, kteří toto dokázali. Samozřejmě – šesté místo v žákovské kategorii se nijak nezapíše do dějin a není to počin, o kterém by se mluvilo léta. Ale v kontextu prostředí a podmínek, ve kterém pracujeme je to určitě velká věc, skvělá reprezentace. Celému týmu patří velký dík. Byla radost a obrovská zkušenost s Vámi pracovat.

S domácím stadionem jsme se chtěli rozloučit určitě lepším výsledkem, bohužel naše nekvalita v zakončení nás hodně sráží, a tak poslední domácí vystoupení hodnotíme jako nepovedené.
Herně se jedná z obou stran o ne příliš pohledné, ale vyrovnané utkání. A tak zatím co v prvním poločase pálíme 4 stoprocentní šance, soupeři stačí si žádnou nevytvořit a vede 0:1 po té, co máme míč na noze někde 30 metrů před vápnem, ale pouhým nedůrazným píchnutím do něj, namísto toho, co bychom ho odpravili do bezpečí, dáváme druhou možnost soupeři postupovat dál. Nedá se ani říct, že by obešel naše hráče. Nejprve se zarazil o jednoho obránce, ale oražený míč od noh získává zpět, aby narazil do druhého obránce. A jen důraz a chuť vyhrát souboj ho dostává tváří v tvář Fandovi.
Začátkem druhé půle nepouštíme soupeře téměř za polovinu hřiště. Bohužel miskou na vahách je Tom Přikryl, který hraje celé jaro zraněný a dostává jen malé porce minut. V dobách, kdy je mimo hřiště se soupeř přeci jen dostává do šancí. Jednu obrovskou likviduje Fanda Prudký. Bohužel ale přichází také situace, kdy jeho nedůrazný odkop končí na kopačce soupeře a ten mu posílá míč přes hlavu, kdy se Fanda nestíhá vrátit do optimálního postavení. A tak opět z ničeho dostáváme druhý gól.
Na velké šance asi 6:1, skóre ale 0:2. V závěru vrháme vše dopředu a soupeř trestá potřetí.
Domácím fanoušek se tentokrát z gólu neradoval. Oproti minulému týdnu chybělo nadšení a touha po výhře. Nepodali jsme vyloženě špatný výkon, asi až na závěr utkání, který byl v křeči a v tu chvíli nepomáhají klukům asi ani „odborné“ výklady zpoza hřiště o tom, co vše udělali špatně a jak je to hrozný, od diváků. Ale i s tímto se musí naučit žít a hrát. Pravdou ale je, že dnes jsme se opět porazili samy. Máme možnost ještě jedné nápravy a to příští víkend v Pelhřimově.

Prohrát nechcete nikdy. Ale když se to má stát, ať to bývá po takovém výkonu, jako dnes. Nejsilnějšího soupeře jsme trápili do posledních chvil a přiváděli ho k zoufalosti. Bohužel jsme většinu zápasu jen doháněli Chotěboř ve skóre a zlomit nás se jim podařilo až v závěrečné desetiminutovce.
A přitom mohlo být veselo už na začátku. Štěpán Krytinář sám nedokáže vysvětlit, co se stalo. Dostal míč za obranu, dostal se za stopery, obešel golmana a před prázdnou bránou ...... si dal ještě jeden dotyk, který ho zbrzdil a zamotal se mu pod nohy, místo co by poklidil.
A tak soupeř trestal v 17 mitnutě, i když jsme do dvou minut odpověděli právě Štěpánem.
Do poločasu bohužel inkasujeme znovu, kdy se snad poprvé ve 34. minutě prosazuje bombarďák Medek, na kterého jsme si chtěli dát pozor. Ale hrajeme dobře, plníme pokyny do defenzivy a velice silného soupeře držíme na dostřel.
Kluci sami o poločase cítí, že dnes to je dobré a jdou odhodlaní do druhé půle. Hned v úvodu se prosazujeme po té, co Štěpán Krytinář dostává míč na Vojtu Šejnohu, který dnes hrál velké utkání a srovnáváme.
Soupeř je hodně zaskočen a po nástupu do druhé půle jsme i mírně lepším týmem. Až do 54. minuty věříme tomu, že tento zápas zvládneme. Bohužel dostáváme další gól a víme, že otočka už bude velmi těžká. Jenže ono je za 2 minuty jinak, kdy opět Štěpán Krytinář větrá zadní řady a srovnává. Zápas má opravdu náboj. Soupeř je evidentně frustrovaný a po té, co hru přiostřil Ondra Tomášek skluzem, za mě (i dle sudího) čistým přes míč, i lavička soupeře vyskočí jak čerti z krabičky a reklamují faul. Na chvíli planou emoce i mezi střídačkami.
Pak bohužel přichází dvě kontroverzní chvilky. Minuta 59 a Fanda na dvakrát likviduje střelu soupeře. Pro vypadený míč v leže natahuje a zakrývá oběma rukama. Dobrou vteřinku jej drží, když jej dojíždí soupeř a vykopává z rukou. Gól platí.
Každé vedení soupeře je pro nás problém. Kluci hrají na hranici svých možností, síly evidentně docházejí. Spousta kluků už teď jede na výpary. Ne však Vojta Šejnoha, který má za druhý poločas několik zisků na kraji zálohy ještě na půli soupeře a posílá nebezpečné míče do šestnáctky.
V 63. minutě jeden takový míč dostává Štěpán Krytinář a dává si ho mezi dva soupeře. Uklouzne, jenže rozhodčí píská a ukazuje na značku pokutového kopu. Netuším, jestli to byla chyba, nebo jen kompenzoval předešlou situaci, každopádně opět chyba, tentokrát v náš prospěch. Penaltu proměňuje Štěpán Janeček.
Chtěli jsme konečně získat zápas na naši stranu. Pár dobrých situací má Vojta Šejnoha se Štěpánem Krytinářem. Jednu velmi dobrou má Petr Holánek. Nepovedlo se.
Bohužel došli baterky, zatím co rychlý a silný Medek má stále nabito. V 73. minutě nám soupeř opět odskakuje na rozdíl jednoho gólu po jeho bombě pod klacek. Vše vrháme do útoku, a i když zvedáme ruce i po páté, kdy Štěpán Krytinář sahal po hattricku, golmana překonal ale míč za brankovou čáru nedojel a zastavil se těsně před ní. Za 3 minuty ale opět brejk a Medek znovu pálí. Z kraje zálohy nás pak větrá ještě výborně hrající Vogel, kterého jednou likviduje Fanda skvělým zákrokem, v poslední minutě už byl úspěšnější soupeř.
Výsledek 4:7 vypadá jednoznačně, ale až tak jednoznačné to rozhodně nebylo. Znovu se budeme opakovat, když řekneme, že dokážeme trápit i to nejlepší, co v soutěži je. Ať už to byla dnes Chotěboř, nebo dubnový zápas v Bedřichově, který nám taky utekl jen těsně. Bohužel ještě tyto zápasy nedokážeme přetavit v body. Pokud bychom podobně dokázali hrát i v ostatních zápasech, jistě bychom měli bodů mnohem více. Těžko odhadnout, co dnešek udělá s hlavami kluků, protože jejich zklamání z výsledku bylo po závěrečném hvizdu veliké. Jestli to bude jen další prohraný zápas z mnoha jarních, nebo si odnesou to, že odehráli vynikající utkání se soupeřem, který jim před několika týdny nadělil 11:0. Uvidíme v posledních dvou utkáních.
Spousta dnešních výkonů byla nadprůměrných, ale jeden přeci jen vyčníval, a to i v kontextu předešlých zápasů, které byli spíše slabším průměrem. Kluci se nebudou zlobit, když dnes vyzdvihnu Vojtu Šejnohu, který už v Polné naznačil, že se konečně vrací do formy a dnes to přetavil ve skvělej výkon.
Díky všem za nasazení a přístup.

Taková už naše klasika. Žádnej ofenzivní koncert se úplně nekoná, ale jsme pracovití. Bohužel nás sráží obdržené branky. Návod pro všechny je jednoduchý – pošli tam centr ze strany a buď důraznej.
Ač se nabírání hráčů věnujeme a určitě jsme jej zlepšili, ještě to není ono. V 18. minutě dostáváme gól jak jinak, než z rohu, zadní tyč.
První půle ustrašená, málo bojovnosti. Druhá velké zlepšení, dokonce vyrovnání po té, co Petr Holánek odpresoval soupeře a vypadený balon poslal přes hlavu mírně vylezlého golmana chytře Vojta Šejnoha. V této fázi zápasu jsme jasně lepší, ale velké šance chybí.
Naopak dokážeme přestát několik dobrých příležitostí soupeře, bohužel zase inkasujeme z ničeho, kdy jednu z mnoha situací prostě neopravíme z vápna a na zadní tyči nám to opět padá do prázdné nepokrytým hráčem.
Těžko se tento zápas hodnotí. Při vší úctě k soupeři myslím, že je v našich silách je porazit. Série proher má asi svůj vliv na sebevědomí hráčů. I když některé výkony byli hodně dobré, v některých případech to nestačí.
Tři kola do konce snad ještě najdeme psychické síly na to nějaký ten bodík urvat. Navázat budeme chtít na dnešní druhou půli.

Dnes jsme na soupeře absolutně neměli. Velkým zklamáním je přístup k celému utkání a jakási neschopnost mezi hráči se na hřišti porovnat navzájem. Soupeři stačilo asi 15 minut a bylo po zápase.
Po dlouhé době jsme ve velmi dobrém počtu, nicméně se nedá mluvit o tom, že by navrátilci byli ve formě. V poslední době omíláme dokola naše neduhy a soupeř nám dnes ukázal, že jsme se nedokázali posunout ani o píď.
Na čtvrtečním tréninku hráči sami otevřeli téma vstupů do utkání. Dlouhá rozprava a hledání možností, jak z toho ven příliš k ničemu nevedla. Na rozcvičce bylo opět 15 mrtvol, které nemluví, nedokážou se popohnat k většímu tempu a důrazu. Toto si přenášíme do kabiny a následně na hřiště.
Standardní situace a nabírání hráčů bez míče – další obrovské téma. Dnes nám hned při prvním rohu nabíhají do prostoru před bránu tři osamocení hráči, nejmenší z nich dává gól hlavou už v 7. minutě.
Práce s délko a šířkou hřiště – asi po čtvrt hodině museli slyšet až v Tišnově, co si o dané činnosti myslím.
Důraz v soubojích – nejen v Tišnově, ale i na kopečku v Bystřici v ten samý moment.
Dnes jsme totálně vyhořeli. Spousta hráčů hraje se zraněními, na lavičce máme buď ty, co nemají natrénováno, nebo ty, kteří nejsou ochotní dát do hry patřičnou bojovnost a o místo se poprat. Bez pravidelného tréninku nejde dělat fotbal ani na té nejnižší úrovni, natož na této. Není třeba výmluv, je jen o nás, jak na dnešek zareagujeme. První příležitost je v úterý na tréninku.

Anglické týdny končí, řekněme „na štěstí“. Nabitý program formou sobota, středa, sobota zakončujeme domácím utkáním s Pelhřimovem. Zároveň tak máme za sebou polovinu soutěže. Dnes lepší vstup do utkání, pak opět výpadek a řekněme „dobrý bod“ po obratu z 1:3, i když poslední šance utkání byla opět na naší straně a mohlo to být i veselejší.
Herně lepší nejsme, územní převahu má soupeř, i když do šancí se dostává jen díky standardkám. Vysocí hráči soupeře a naše nemoc v podobě nedůrazu ve vápně způsobují to, že každý roh či přímák pokaždé hodně smrdí gólem.
Do vedení jdeme ale my poté, co v 8. minutě jde mezi beky rychlonohý Štěpán Krytinář a jeho ránu vytěsňuje brankář na tyč. Vypadený míč sbírá Petr Holánek a vrací pod sebe do vápna. Po několika odrazech se k němu nakonec vrací a Petr nás posílá do vedení.
Bohužel držíme jen do 14. minuty, kdy dostáváme gól po rohu, o čtyři mintuy později prohráváme a do poločasové pauzy jdeme za vydatného deště s jednogólovým mankem.
Druhá půle začíná našim tlakem. Soupeře téměř nepouštíme za půlku, ale ne a ne míč dotlačit do brány. Bohužel přichází 51. minuta a soupeř proměňuje ojedinělou šanci a vypadá to s námi nedobře.
Už v 59. minutě se ale konečně prosazujeme i my Tomem Přikrylem, který bohužel hned po gólu opět odstupuje pro zranění.
Přichází pasáž, kdy se se soupeřem přetlačujeme o území. Začínáme mírně ztrácet. Rychle točíme hráče, kteří potřebují oddych a soustředíme se na poslední desetimintuvku, kdy nasazujeme ty, kteří dnes vypadají nejlépe, včetně mladého Lea Schabla (2011), který je zápas od zápasu lepší a začíná se prosazovat i mezi o 3–4 roky staršími kolegy.
V 72. minutě se dočkáváme toho, v co jsme doufali. Petr Holánek uniká za obranu a pod tlakem soupeřů z obou stran zachoval klid, posílá míč okolo golmana a vyrovnává. Velká škoda, že v poslední minutě s podobným klidem nepoklidil i centr Štěpána Krytináře, kdy se mu míč svezl po placírce přímo do náruče golmana.
Za posledních 5 zápasů během dvou týdnů prošel tým opět proměnou. Nevěřím, že ještě před měsícem bychom se dokázali zvednout z direktů, jako bylo dnešní dvoubrankové vedení Pelhřimova, nebo středeční s ještě lepším Bedřichovem. Začínáme poznávat opravdovou tvář fotbalu, která neodpouští chyby vzadu, nebo neproměněné šance. Takovou, která je o dřině, vyhraných soubojích, boji o každý metr. Takovou, kdy už si nevytvoříme 15 šancí za zápas, ale musíme zužitkovat ty 2–3, které nám soupeř dovolí a my naopak nedovolit příliš šancí jemu. A hlavně, že se dají zápasy i otáčet.
Tuhle soutěž jsme přirovnávali k Lize mistrů, kde se naše týmy potkávají s kvalitou, kterou dosud nepoznaly. Někdo může řict, že 3 porážky a dvě remízy jsou málo. Ano, jsou to pouhé dva body do tabulky. Tyto zápasy mají pro nás však úplně jinou cenu, z hlediska dalšího vývoje. Mohlo to dopadnout pěti velkými příděly, ze kterých bychom se už neotřepali. My první polovinu soutěže zvládli se ctí a určitě budeme ve druhé části nadstavby chtít navázat na tyto výkony a třeba si sáhnout i na nějaké to vítězství.

Na středeční dohrávku do Bedřichova jedeme s respektem, vědomi si kvality Jihlavského týmu, který byl po podzimu druhý v tabulce a my zde dostali obrovský příděl, i když v hodně okleštěné sestavě. Ani dnes nejsme v topu, někteří hráči hrají přes drobná zranění. Každý bod by byl obrovským úspěchem.
A ono nám to začíná podobně, jako na podzim, nebo nedávno v Chotěboři. První standardka ve druhé minutě a jako obvykle nám běží hráč soupeře sám na zadní tyč a poklízí. Minuta 5., náš aut na půlce, vhozený jakýsi alibistický padáček kamsi, prohraný souboj a díra mezi obranou a zálohou dostává Bedr do druhé šance a prohráváme 2:0. Na lavičce už jen čekáme, jaký zmar to dnes zase bude, podobně jako před nedávnem v Chotěboři. Zmatkujeme, ani z lavičky nejde v tu chvíli zrovna pozitivní atmosféra, hráči na sebe pokřikují. Snažíme se je zklidnit a minimalizovat příděl, který očekáváme.
Jsme stále pod tlakem, ale tu a tam vyhrajeme souboj, tu a tam dostaneme míč na druhou půli hřiště a vytlačíme soupeře daleko od brány. Tu přežijeme nějakou šanci, tu zase získáme kousek území my. A přichází 15. minuta a Petr Holánek si nachází pas za obranu, natlačí se mezi stopery a vyplouvá tváří v tvář golmanovi. Proměňuje.
Bedřichov je lepší na míči, ale kluci směrem dozadu bojují srdnatě a drží nás zápas od zápasu lepší Fanda Prudký v brance, který během prvního poločasu chytil minimalně 4 jasné góly.
Blíží se konec poločasu a rozběháváme Toma Přikryla. Ten kluk je bombarďák. Je na hřišti ani ne 5 minut. Jednak se naše hra opět mění, dokážeme kombinovat, nejen nakopávat. Ale hlavně se 3 minuty před koncem poločasu rozbíhá za obranu a sbírá míč ze vzduchu, dělá kličku golmanovi a je vyrovnáno.
Chceme poločas dohrát na remízu. Ale Tom ne. Na vápně si bere míč dovnitř, obchází stopera a vytlačen z úhlu vrací Peťovi Holánkovi lahůdkovou přihrávku z Bíteše na zadní tyč do prázdné brány. Vedeme a rozhodčí píská poločas.
Do druhé půle jdeme s tím, že je to soupeř, který musí hrát. My budeme i nadále důslední a trpěliví. A jsme. Tlak soupeře je obrovský, musíme často střídat, protože zdravotní neduhy se ozývají čím dál více. V 55. minutě už soupeř přeci jen srovnává. Chceme pokračovat v tom, co hrajeme a zkusit udeřit na konci. Už už uvažujeme o opětovném vyslání Tomáše Přikryla do hry, když jednu z mnoha velkých šancí opět soupeř proměňuje. Posledních 10 minut dáváme na hřiště to nejlepší, co máme. I Štěpán Krytinář, který druhou půli vůbec nehraje to jde ještě zkusit a nutno říct, že je velkým oživením. Hraje se nahoru dolů, obrany na obou stranách jsou pevné, když tu najednou míří přihrávka do ulice na Vojtu Šejnohu. Je o něco delší, ale Vojta se k zakončení dostal, jen se mu těsně nepodařilo vyběhnuvšího brankáře přehodit a ten střelu vytěsnil mimo bránu. Obrovská škoda.
Bedřichov byl kvalitou úplně jinde. Takového soupeře můžeme porazit jen když se sejde všechno – sestava, zdraví, extrémní bojovnost a nadstandardní výkony všech. Škoda začátku, my jsme pracovali opravdu dobře. Nadstandard tam byl u většiny hráčů, nejvíce však musíme vyzdvihnout mimo Toma Přikryla ještě Fandu Prudkého, který je poslední 3 zápasy obrovskou oporou. Kluci se dnes přesvědčili, že se můžou rovnat i s těmi nejlepšími v této soutěži, pokud k tomu přistoupí zodpovědně. Žádnou chybu takový soupeři neodpouštějí. Proto škoda, že to nebylo vyjádřeno bodem. I tak doufám, že odjížděli s hlavama nahoře, protože zde, myslím, nechali všechno. Díky za výkon.

Lekce z efektivity, poctivý a pracovitý výkon všech a návrat některých hráčů nám přinesli první jarní bod.
Po vyřazení z poháru v týdnu jsme se museli rychle otřepat. Trošku naděje dávají zprávy od lékařů, kdy tříslo Tomáše Přikryla není nakonec vážné a chce jít zkusit alespoň chvíli. I Peťovi Holánkovi se po návštěvě lékaře jistě ulevilo, že nejde o nic vážného a taktéž je v nějakém omezeném režimu schopen pomoci.
Chceme hrát na 0 vzadu a doufat v brejk. První půli jsme prakticky celou pod tlakem. Co hůř, už v 7. minutě opět nevystoupíme proti střelci a prohráváme. Hru se nám daří držet okolo vápna, ale přece jen se Bíteš trpělivým obléháním dostává do tří slibných šancí, které jsme naštěstí přestáli a drželi nás v naději.
Blíží se konec poločasu (hráno na 40 min). Kolem 35 minuty vypouštíme na hřiště Toma Přikryla. Hned první akci se prosmýkl po straně přes dva hráče, jeho přihrávku „pod sebe“ do vápna ještě nevyužíváme. Běží minuta 39 a právě dva navrátilci do sestavy nás dostávají do hry. Petr Holánek si skvěle pokryl dlouhou přihrávku a uniká, i když je vytlačen na kraj hřiště. Brejk však dobře doplňujeme a zatím co Štěpán Krytinář je na přední tyči pokryt, Peťa nachází lahůdkovým bochánkem přes obranu na zadní tyči osamoceného Přikryla a ten hlavou poklízí.
Zdá se, že tříslo drží, chceme tedy Toma dostat do hry na 10–15 minut. Hra se kompletně mění a my jsme najednou dominantní. Vedle Tomáše roste i výkon Radima Lepky a Toma Navrátila ve středu zálohy, i útočníci mají lepší servis. Do vyložených šancí se ale nedostáváme.
S přibývajícím časem se ozývají zranění a musíme Toma a Petra více střídat. I Štěpán Krytinář není po jednom souboji úplně v pořádku. Vyloženě obětavý výkon podává Alex, který se vrátil více jak po půl roce a hodně se pere s kondicí a na jeho pohybu je dlouhá pauza znát. Dnes zvládl velkou porci minut se zaťatými zuby. Zápas je vyrovnaný, i když mírně na vrch má přece jen soupeř. Druhá půle přinesla mnohem zajímavější a pohlednější fotbal, ale góly už ne.
Jsme spokojení s bodem z venku, ale hlavně s výkonem všech hráčů do jednoho. Dnešní bod je odměnou za skvělou práci.

Ta tam je pohoda z přípravy. Zranění nás kosí a v sestavě hodně improvizujeme. Naši hru zdobil silný střed a schopnost udržet míč na hrotu. Toto se momentálně rozpadlo. A i když se nám povedlo přežít třikrát smrt skvělými zákroky Fandy Prudkého a šli jsme do vedení po jediném úniku Štěpána Krytináře, nepovedlo se nám udržet vedení a poločas prohráváme 2:1.
Do druhé půle jsme trošku změnili rozestavení. Co je pozitivní, konečně se v naší hře objevuje bojovnost. Prvních 15 minut druhé půle alespoň získáváme území, i když do šancí se příliš nedostáváme. Třetí gól bohužel dostáváme, když Fanda drží míč v rukou a soupeř mu jej vykopává. Rozhodčí, ke kterým se obyčejně nevyjadřuju, byl pouze loutkou, která se bála do zápasu jakkoli zasáhnout. Faul ten pán moc nepoznal, když už šel ve druhé půli Štěpán Krytinář sám na bránu a přišla kosa ze zadu, tak vytáhl alibisticky pouze žlutou kartu. I na druhou stranu přehlédl penaltu, která se měla kopat proti nám. Nepláčeme, neschováváme se za to, že jsme těžkopádní, bez nápadu a zbrklí v zakončení (minimálně dvě akce se měli skončit gólem, ale prostě nejsme v pohodě). Tečku za zápasem dostáváme opět po rohu, což je naše nemoc a tři góly ze čtyř dostáváme proto, že chybí důraz a vznikají nám tak závary v našem vápně. Těžko říct, jestli bychom v sobě našli sílu s utkáním něco udělat, spíš ne. Ale zápas by byl alespoň napínavější a určitě hrubě ovlivněn byl, i když ne schválně. Jsme prostě na úrovni, kdy musíme tu a tam i takovouto bídu skoustnout.
Pozitiva určitě jsou. Už po rozcvičce přichází Jirka Lepka od brankáře s tím, že Fanda vypadá nezvykle soustředěně a natěšeně. Dnes nejlepší výkon za poslední měsíce. Post stopera nám zalepil Pepa Dufek z mladších a obstál hodně slušně. Stejně jako Jirka Klíč na kraji zálohy, který se nebál brát na sebe zodpovědnost a chodil si aktivně pro míče, i když dostával hodně naloženo od soupeřů o hlavu až dvě vyšších. A už zmíněná druhá půle, kdy prohráváme a hra hodně drhne. Hru hodně zjednodušujeme a musí přijít ona bojovnost, po které voláme. Oba Radimové Hájek a Lepka jsou hodně aktivní, soubojový hráč je i Kuba Réman ač postava tomu nenapovídá. Štěpán Krytinář se zase snaží větrat soupeře rychlostí a je škoda jeho velké zbrklosti, protože není příliš soupeřů, kteří by ho dokázali chytit a gólů z jeho strany mohlo být více. Rychlostí i sílou v soubojích oplývá tradičně i Martin Kocourek. Na tomto se dá stavět a opřít se ve chvílích, kdy chybí fotbalovost. A zřejmě se v tomto režimu bude odehrávat většina jarní části.
Hráčům patří dík za nasazení ve druhé půli.

Den, kdy je téměř vše špatně. Nejlepší soupeř, kterého můžete v této soutěži potkat. Individuální kvalitou se mu může rovnat zhruba třetina týmu. Potřebujete být v plné síle, ve formě, koncentrovaní a bojovní. My neměli ani jedno.
Chybí několik hráčů, navíc tom Přikryl po poločase už nenastupuje. Předzápasová rozmluva je zbytečně dlouhá, protože se ukázalo, že vlastně nejsme schopní plnit jediný bod. Ve všech bodech se s uznáním skloníme před kvalitou soupeře vyjma dvou, a to je koncentrace a bojovnost.
Soupeř rozehraje prochází středem jak mezi kuželi a gól. Na tabuli svítí druhá minuta a prohráváme 2:0. Někdy v 5. minutě stavíme zeď proti přímáku. Stojíme asi 15 metrů za balonem. Z lavičky jde opakovaně asi 5× pokyn „Jste daleko!“. Pak už je to s řevem. I milosrdný rozhodčí posouvá zeď dopředu a my vlastně nechápeme, co po nás ten člověk chce.
Asi čtyřikrát nabijeme soupeři přihrávkou nebo ztrátou na našem velkém vápně. Opaření, rozhození úplně mimo. Náš výkon byl až na drobné momenty naprosto trapný. Naše psychika je křehká, jekmile to nejde samo, jsme ztracení. Chybí válečníci, chybí někdo, kdo by dokázal tým zklidnit. Ti, kteří se pokusili alespoň o něco v tom často zůstávají sami.
Znovu nutno říct. Chotěboř je jednoznačně nejlepší tým, který jsme potkali. A my si musíme každý sám v sobě rozmyslet, jestli se proti takovým soupeřům dobře vyspíme, nachystáme se na zápas, už do rozcvičky půjdeme s chutí. A nebo budeme jezdit otlačení, zívat v kabině, pokyny pouštět uchem dovnitř, druhým ven. Souboje budeme hrát tak na půl. Jestli pro nás bude výhrou, že soupeře minimálně potrápíme a uděláme mu to těžké. Nebo mu zápas odevzdáme a sklidíme posměch, jako tomu bylo dnes. Nehraje se na jednotlivé lepší nebo horší výkony. Dnes jsme všichni do jednoho absolutně propadli. Budeme mít možnost odvety, uvidíme, jak k tomu přistoupíme.
Gratulace Fildovi Bednářovi k premiéře, ač hodně hořké, v našem dresu. Dále Alexovi Mychajlyšynovi k návratu na hřiště po velice dlouhé době.

Náš postup do elitní šestky jsme přirovnávali k postupu českých týmů do Ligy mistrů. Jako nováček KP jsme se dostali někam, kde pro nás bude každý zápas ohromně těžký. O to snad zajímavější.
Dnes jsme bohužel dojeli na naši nemoc, proměňování šancí. Hned v první minutě jsme vytvořili závar, kdy jsme na třikrát nedostali míč do sítě. Jsme jasně lepší, i když soupeř hrozí z brejků. Když jdeme do vedení gólem Přikryla okolo páté minuty, zdá se, že bychom se mohli uklidnit. Za nedlouho je však srovnáno z jednoho brejku. Když spálíme asi 4 tutovky, zdá se, že se do kabin půjde za nerozhodného stavu. Dvě minuty před poločasem však Tomáš Navrátil proměňuje svoji šanci a jsme opět na koni.
Chceme hrát trpělivě, bez chyb v zadu a čekat na šanci. Bohužel už 3 mintuy po začátku druhé půle je závar v našem vápně, máme míč třikrát na kopačce, ale nedokážeme ho odpravit do bezpečí a je srovnáno. Náš výkon je do té doby neslaný, nemastný. I když znovu máme dvě až tři čisté gólovky, dnes prostě gól nedáme.
Co hůř, v 66. minutě opět prochází urostlý útočník soupeře do vápna a bombou k tyči proměňuje, když je Kuba u tyče včas, ovšem razance a mokrý míč udělají svoje míč prokluzuje mezi rukama, poskočí na čáře a převalí se do brány.
Odpovědět jsme nedokázali. Mrzí to o to víc, že kluci sami cítili, že měl být poločas minimálně o tři až čtyři branky a nebylo co řešit.
I takový dokáže být fotbal. I taková bude naše „Liga mistrů“ v krajském přeboru. Nedovolí chybu, neodpustí zahozené šance. Jedem dál, příště budeme chtít navázat na herně dobře zvládnutý první poločas dnešního utkání. Gratulace k premiérovému startu za starší žáky Tomovi Hovorkovi a Ondrovi Novotnému.

Z hrušky dolů. Dnes jsme zápas nezvládli. Nejlepší finální přihrávky mají krajní beci, bohužel do šancí soupeři. Ve středu jsme nedůrazní.
Směrem dopředu pak řešíme situace příliš složitě. Hned první situace charakterizuje celé utkání. Tváří v tvář brankáři, který navíc vyběhl pozdě trefujeme střed brány, hned z protiútoku inkasujeme. Tomáš Přikryl se správně ptá: „Jak může přejít přes čtyři?“. Zatím co herně dominujeme, soupeři nabízíme snadné góly.
Pracujeme dál, dva týdny do prvního mistráku.

S Tišnovem se potkáváme v přípravných utkáních už tradičně. Tradicí se stává i to, že se nejsme schopní sejít. I když nejsme komplet, dnešní sestava se značně blíží tomu, jak bychom chtěli nastupovat běžně a tak jsme konečně mohli v Tišnově i něco předvést.
První půle byla převážně v naší režii. Skóre otevřel Přikryl, druhý přidal z penalty Lepka po té, co si vzal míč do vápna opět Přikryl a soupeř jeho průnik řešil mimo pravidla.
Do druhé půle jsme udělali pár změn. Fanda Prudký bojuje s rozehrávkou, proto šel do pole, do brány pak putoval Kuba Réman, na Jeho místo do stopera se vedle Fandy posunul Tomáš Navrátil. Na chvíli nás to dostalo ze hry. Vlastně se ukázalo, jakým motorem střední řady se Navc stal. Na gól na 2:1 jsme dokázali zareagovat po akci Štěpána Krytináře, který předložil Petrovi Holánkovi lahůdku. Ke konci už docházela síla, soupeř snížil, ale v závěru to vzal na sebe Radim Lepka, který se uvolnil za velkým vápnem a míč zatočil nechytatelně na zadní tyč.
Dnešek nás utvrdil, že jdeme správnou cestou. Hra je koukatelná, i když místy hoříme vzadu. Naopak se začínáme prosazovat z křídelních prostor a pozice pod hrotem hodně sedí Radimovi Lepkovi. Uvidíme, jak toto vše bude fungovat ve velice těžké jarní skupině „o titul“, kde nás čekají všichni soupeři z řady velice silných. Do sezóny půjdeme s velkým respektem, nikoli však se strachem. Velice dobrý zápas opět ze strany mladších Pepy, Lea a Jirky.

Další přípravna a hodnocení v podobném duchu, jako minulé v Tišnově. Herně slušné, do koncovky se nedostáváme kvůli nepřesnostem. Hodně nám vázne rozehra od brány.
Lepíme obranu, kde nám ubývají hráči. A tak dnes zůstal jedinou stálicí Kuba Réman, vedle něj se poprvé na stoperu objevil Ondra Tomášek, na krajích už podruhé Radim Hájek a z mladších pak velmi dobře zapadl Pepa Dufek. Jirku Klíče vidíme spíše v ofenzivnějších pozicích, ale dnes se nám hodila jeho univerzálnost a byl také využíván na krajní obraně.
Za příklad dávám kluky z ročníku 2011. Aktivita Adama Havlíčka a jeho touha hrát co nejvíce s míčem, neustálá nabídka a chování v soubojích můžou být dobrou inspirací některým starším kamarádům. Premiéru za starší žáky si úspěšně odbyl Leo Schablo, který také hýřil aktivitou. Po jeho akci ze strany hřiště, kdy se uvolnil podél brankové čáry a pod sebe hledal jednoho ze spoluhráčů, jehož zakončení golman vyrazil opět k Leovi, ten z dorážky trefil tyč. Míč v bráně skončil po následné trmě vrmě, kdy odkop z malého vápna trefil do zad hráče soupeře a od něj skončil míč v bráně. Druhý gól dal opět po akci ze strany mazácky „za patou“ Petr Holánek. Škoda penalty kterou jsme nesmyslně vyrobili v závěru utkání.
Jak už bylo řečeno, máme spoustu rezerv ve hře. Ale jsme ve fázi, kdy by bude kondiční blok pozvolna přecházet do herní praxe a máme měsíc na to tyto drobnosti doladit. Za mě je ale příjemné překvapení, jak si dokážeme vyhovět ve středu hřiště. Dnešní výkon hodnotím opět pozitivně.

Přes velmi mnoho absencí jsme odehráli utkání s Tišnovem, doplněni brankářem a dvěma hráči do pole od dnešního soupeře.
První půle byla 25 minut vyrovnaná. Zatím co my jsme některé akce do koncovky nedotáhli, nebo jsme zakončili nekvalitně, soupeř přede jen sehrál jednu hezkou akci a šel do vedení. V krátké době pak následovali dvě nedůslednosti v naší rozehrávce a věnovali jsme soupeři poločasové vedení 3:0.
Do druhého poločasu jsme si chtěli vyzkoušet novou variantu rozestavení, která nám myslím může sedět. Kluci sami si tuto variantu chválili. Soupeře jsme téměř do ničeho nepustili, i když nutno říct, že ani my jsme nebyli nebezpeční směrem dopředu.
Nicméně můžeme říct, že jsme na úvod odehráli hodně slibné utkání, někteří kluci dostali nový post a zhostili se jej dobře. Snad nám v dalších utkáních ještě zamotají hlavu marodi.
Tišnovu díky za zapůjčení hráčů.

Nudné a nezáživné nabírání kondice jsme si rádi zpestřili halovým turnajem ve Svratce, kde jsme postavili dva týmy.
Rozdělení probíhalo v režii golmanů, ze strany trenérů přišlo jen rozdělení na obránce a útočníky. Rádi jsme pak využili možnosti, že golman červených nastupoval v poli za oranžové a naopak. Ač jsme očekávali vyrovnané dva týmy, červení se hlavně s úvodem turnaje trochu prali, což je poslalo do bojů o 9.a 10. místo. Zlepšený výkon z posledních utkání přetavili kluci ve vítězství, tedy 9. místo. Tomáš Navrátil však vyhrál korunu krále střelců turnaje.
To oranžová prošla turnajem výrazně lépe, až ve finále došlo na obrovské drama v podobě penaltového rozstřelu, který našel rozuzlení až někde u dvanácté penalty. Velikou dávku odvahy a klidu projevil Štěpán Janeček, který se několikrát nemýlil a tak oranžoví zvedli nad hlavu nádherný dřevěný pohár.
Jirkovi Lepkovi a Zdeňkovi Prudkému díky za vedení týmů v turnaji.

Hodnocení J. Lepka:

Výsledky červeného týmu:
Svratka2-NedvědiceČ 1:1,
NedvědiceČ-Jimramov 2:4,
Rožná-NedvědiceČ 2:1,
NedvědiceČ-Rad. Svratka 4:1.
Červený tým se utkává o konečné deváté místo s týmem Svratka ženy, který poráží 2:0. Kluci z červeného týmu odehráli vyrovnané zápasy, akorát neměli štěstí v zakončení. Velká pochvala T. Navrátilovi, který se se svými vstřelenými pěti góly stává vítězným střelcem turnaje.

Výsledky oranžového týmu:
Proseč-NedvědiceO 1:2,
NedvědiceO-Svratka1 3:0,
Měřín-NedvědiceO 1:2,
NedvědiceO-Svratka ženy 2:1.
Oranžový tým svoji skupinu vyhrál a postoupil do finále, kde narazil na tým Rad. Svratky. V základní části tohoto zápasu žádný gól nepadl a přišly na řadu penalty, ve kterých se vyznamenal Jakub Réman v brance i penaltový exekutor Štěpán Janeček, který proměnil všech šest pokutových kopů. Po něm Martin Kocourek, který z pěti střel proměnil čtyři a jednu střelu mu gólman chytil. Radim Lepka přispěl jedním gólem a Vojtu Šejnohu gólman vychytal. Pokutové kopy byly velmi zajímavé a nekonečné, protože gólmani i střelci byli výborní. Před poslední sérií se zranil brankář soupeře a i přes své zranění v brance zůstal a čelil dalším dvěma střelám, poté byl vystřídán. Velká pochvala Jakubu Rémanovi, který si v poslední sérii počínal výborně a vychytal oranžovému týmu výhru.

Děkujeme za reprezentaci, bombarďáčci.

Za nezvykle krásného počasí v této době jsme přijali pozvání Tišnova abychom si zpestřili závěr sezony. Na každý poločas vždy doplněni čtveřicí domácích jsme odehráli velice slušné utkání.
První půle na obou stranách velice vyrovnaná, s několika šancemi. Kuba lovil míč jednou po rohu, ale po několika dobrých zákrocích. Radim ve druhé půli třikrát, dvakrát vinou zmatků v rozehrávce od brány, jednou po rohu. I on si připsal nějaké chycené góly. Herně, jak už bylo řečeno, docela dobré na to, že už měsíc nehrajeme.
Děkujeme Tišnovu za pozvání a doplnění sestavy. Snad i my jsme splnili účel a AFK si zpestřilo závěrečnou.
My, na přání hráčů, ještě pokračujeme našimi nedělními dopolední fotbálky.

Dnes se utkání hodnotí velice těžko. Pokud hráčům vypneme hlavu, je po fotbale. Jsou to stále ti samí kluci, kteří hráli utkání minulý týden v Humpolci, nedávno v Pelhřimově a další. Dovednosti se nevytratili, běhají stále přibližně stejně rychle. Jen se zpomalenými reakcemi a rozhodováním v jednotlivých situacích. A my dnes přišli ve většině případů duchem nepřítomní. Nezmění to klidný přístup z laviček, ani řev – to ani není účelem.
Jestli jsme dnes měli hodnotit celou polovinu sezóny a těšit se na superlativy, dnešním výkonem jsme v očích těch, kteří ho (bohužel) měli možnost vidět naši půlroční práci zmačkali a zahodili do koše. Chtělo by se končit něčím pozitivním, ale po dnešku to opravdu nejde.

Na poslední výjezd podzimu jsme odcestovali do Humpolce. Setkání se soupeřem, který byl v tabulce pod námi nám ukázalo, jak nevyzpytatelná je tato soutěž. Opět jsme se potkali s obrovskou kvalitou. A i přes to, že ani z naší strany nešlo o špatné utkání, na body jsme tentokrát nedosáhli.
Od prvních minut jsme byli pod tlakem. Ale byli jsme to my, kdo otevřel skóre po té, co v 10. minutě vyslal nádhernou přihrávku mezi stopery Štěpán Janeček na jmenovce Krytináře a ten se nemýlil. Srovnáno bylo však už po dvou minutách. I nadále se hrálo více na naší půli, co hůře, ve 24. minutě se trefil zpoza vápna k tyči hostující záložník a prohráváme. Na lavičce máme mimo jiné navrátilce po zranění, Přikryla a Lepku. Oba hru značně oživili a přinesli nám chvilky na polovině soupeře, bohužel bez gólu. Ve 34. minutě pak hasí Martin Kocourek průnik hostí do našeho vápna, bohužel si počíná dost nerozvážně. Asi se může přít, jestli šlo o faul, nebo čisté „rameno“, pravdou ale je, že so souboje vletěl jak utržený vagon, což ve vlastním vápně není zrovna moudré a nahrává to sudímu vždy k tomu, že si penaltu obhájí. Přikláníme se k tomu, že měl rozhodčí spíše pravdu, když penaltu nařídil.
Velkou škodou je, že v poslední minutě neproměnil náš průnik do vápna opět Štěpán Krytinář. Doplatili jsme na jeho neochotu v tréninku vyzkoušet občas levou nohu. I teď zakončoval nesmyslně přes nohu pravačkou a tak odcházíme do šaten s dvoubrankovým mankem.
Po poločase jsme mírně lepším týmem, už v 50. minutě si Tomáš Přikryl našel vypadený balon po střele z dálky a snížil na rozdíl jediného gólu. Bohužel se za deset minut prosadili opět hosté. Co víc, Tomáš si opět obnovil zranění, návrat jsme znovu uspěchali. Tím ochladl i náš nápor. Hrálo se vyrovnané utkání, které už moc šancí nepřineslo a domácí zaslouženě zvítězili.
I tak najdeme spoustu pozitiv. Nasazení v pořádku. Hrál se opravdu rychlý pohledný fotbal z obou stran. Domácí byli velice silní v kombinaci. Ale ani my jsme se neztráceli. Radim Lepka se po více než měsíci objevil na hřišti na kratší úseky a zdá se, že na rozdíl od Toma zdraví zatím drží. I když budeme muset postupovat opatrně. Mimo několika dobrých výkonů musíme opět vyzdvihnout kluky z mladších. Pepa Dufek a Jirka Klíč opět dostali svoji porci minut a počínali si jak zkušení borci. Snad tyto minuty zúročí v budoucnu.
I přes prohru odjíždíme z hlavou nahoře a těšíme se na poslední domácí utkání podzimu.

Další utkání s týmem ze silné první trojky tabulky jsme doma zvládli na výbornou. I když Polná nepřijela v plné síle, vítězství se cení. Nakonec, ani my nejsme už pár týdnů v topu. I nadále zůstávají mimo důležití hráči Tom Přikryl, Radim Lepka a Alex Mychajlyšyn. Velmi důležitým se ukázal návrat Martina Kocourka, se kterým jsou zadní řady o poznání pevnější. Góly dnes dával pouze Štěpán .
Celý týden si připomínáme hlavně nasazení z minulého zápasu, pracujeme na hře po stranách hřiště. I předzápasová rozmluva u tabule byla nezvykle dlouhá, jedním z témat bylo právě, jak využít křídelních prostorů a dostat se do brejků. A hned v první minutě jsme využili rychlost Štěpána Krytináře, kdy fantastickým pasem otočil Vojta Šejnoha těžiště hry a vyslal Štěpána tváří v tvář brankaři. Už už to vypadalo, že si Štěpán dal balón příliš od nohy, ale nakonec ho do brány přeci jen procpal.
Velké trápení, hraničící až s týráním, způsobují naše požadavky na Fandu Prudkého, co se týče rozehrávky. Evidentně se doposud nesetkal s takovými nároky a je zvyklý si hru zjednodušit nákopem. Jak v tréninku, tak v zápasech se dostává do situací, kdy evidentně neví, co s míčem a výsledkem bývá nepochopitelný zkrat. I dnes si takovou chvilku vybral, když rozehrávku po ofsidu soupeře namazal přímo na nohu hostujícího útočníka. Ten byl zřejmě překvapený více, jak my a prázdnou bránu na štěstí netrefil. Co je Fandovou silnou stránkou je psychická odolnost, takže se s těmito věcmi pere dobře. I toto zvládl a nadále byl oporou.
Jsme dnes při chuti. Nezvykle dlouho se drží zdravý Tomáš Navrátil a jeho výkony jsou lepší a lepší. Navíc se s návratem Martina Kocourka mohl posunout zpět na kraj obrany a právě přes něj jde spousta akcí směrem dopředu. Vyváží míč, kombinuje, posílá pasy, zakončuje. Dobře si vede i mladý střed zálohy. Štěpán Janeček dostal za úkol hrát více s míčem a zapojovat se do kombinace. Vojta Šejnoha tu více méně zaskakuje za Přikryla, ale do budoucna by to také mohl být jeho post. Vysílá několik dobrých přihrávek, mimo jiné posílá do zakončení Ondru Suchomela, který bohužel netrefil. I tak ale ve 24 min jedeme do vedení, kdy se opět prosadil Štěpán Krytinář.
Do šatny jdeme s třígólovým vedením, když si 3 min před koncem poločasu bere přímák další Štěpán, tentokráte Janeček a trefuje pod břevno.
Druhá půle probíhá v duchu té první. Hattrick završuje Štěpán Krytinář, další přímák pod klacek posílá Štěpán Janeček. Máme tak možnost trochu pošetřit kluky ročníku 2008, kteří mají náročný program, protože se z nich v podstatě už stali stabilní hráči dorostu.
Za dnešní výkon a přístup k utkání díky všem. Dnes velmi překvapivá a jednoznačná výhra, která nás drží v horní polovině tabulky. Aktuální 4. místo je stále něco výjimečného a ukazuje se, jak se vyplácí poctivá práce a přístup. A jak je důležité, že dobrá parta funguje nejen v kabině, ale i mimo ni.

Jednoznačně nejhorší výkon, jaký kdy od týmu ročníků 2008 a 09 pamatuji a zasloužený debakl 11:0, příděl který ani paní rozhodčí nedokázala spočítat dobře a v oficiálním zápise svítí milosrdná desítka.
Co hůře, nevytvořili jsme si téměř nic. Jeden únik Štěpána Krytináře skončil pro něj typicky zbrklou polostřelou mimo bránu, unik 2 na 1 řešíme opět po našem, už bychom se několikrát opakovali, jak jsme v přečíslení „chytří“. Toť od nás vše.
Gól dostáváme asi po 20 min, kdy dlouhý nákop za obranu necháváme spadnout na zem přeskakuje nás a je zle. Tomáš Navrátil není na rozdíl od soupeře rychlostní tip. Navíc Tonda Pospíšil nemá pocit, že by se měl vrátit se svým hráčem a jde vyloženě vycházkovým tempem, což Tomovi úplně nepomohlo. Za nedlouho dostáváme druhý gól. Na lavičce se začínají ozývat hlasy, že kdybychom byli v plné sestavě, že kdyby byl ten a ten, tak by to bylo jinak … hledáme výmluvy.
Vázne rozehrávka od branky. Nákopy nechceme, konstruktivní rozehrávky se dnes bojíme. Bohužel vzniká cosi mezi – ani odkop, ani přihrávka. Několikrát končí míč od nás někde za velkým vápnem na dostřel, zmatkujeme, nenabízíme se.
Když koncem poločasu dostáváme ještě dvě branky, víme, že je po zápase.
I tak jsme chtěli kluky nabudit minimálně k větší bojovnosti a zkusit vyhrát druhý poločas. Opak byl pravdou. Hra se vůbec nezměnila. A tak po gólu 5 a 6 už je v podstatě prostor, aby se poprvé zapojili i kluci z mladších žáků, kteří tou dobou měli v nohách svůj zápas bez střídání. Jirka Klíč, Pepa Dufek a Krištof Nečesánek. Každý dostali svoji chvilku v zápase a každý předvedl nějaký svůj pěkný moment, což bylo bohužel i víc, než někteří naši kmenoví hráč. Klukům děkuji a gratuluji k prvnímu startu.
Nás čeká následující týden podobně silný soupeř z Polné, takže máme dvě možnosti. Modlit se, ať se nám vrátí všichni ti, po kterých volali kluci, kteří hledali spásu v tomto, místo zvýšené bojovnosti a doufat, že nás tito kluci opravdu spasí. A nebo se prostě a jednoduše koncentrovat každý na svůj výkon jak v zápase, tak v tréninku. Prohrát určitě můžeme, ale měli bychom mít pocit, že jsme nechali na hřišti všichni vše. Dnes jsem ten pocit v některých případech bohužel neměl.

Po středeční dohrávce jsme dnes udělali v sestavě několik změn. Trénujeme poctivě, kluci si o šanci říkají i výkony v zápasech. Utkání s Bystřicí se neslo v duchu klasického derby – sice bojovné, ale ne moc koukatelné, mnohdy křečovité, s minimem šancí a gólů. A nakonec se spravedlivou remízou.
Na prvním poločase se projevil vliv až příliš velkého počtu změn, vůbec se nám nepovedl. Ve druhé půli jsme mírně zlepšili herní projev, nicméně se do šancí dostáváme velice těžko. Co hůř, hned po 4 minutách dostáváme gól po rohu. Bystřice si před tím ani po zbytek zápasu nějakou větší šanci nevytvořila. My jsme dokázali zahodit jasnější příležitosti – na konci první půle přečíslil soupeře z postu stopera Tom Navrátil, přešel několik hráčů až do vápna, ale zakončil těsně nad. Hodně nad pak ve druhé půli mířil Štěpán Krytinář tváří v tvář golmanovi.
Vyrovnání padlo paradoxně šťastně, kdy Vojta Šejnoha prošel po lajně do vápna a centr se mu stočil přes golmana do brány.
V závěru bylo na klucích vidět, jak moc chtějí vyhrát. Bojovnost nechyběla ani na jedné straně, dokázali jsme si vytvořit v posledních minutách 3 standarky. Jedna z nich mířila technickou střelou Přikryla do šibenice, ale brankař hostí se tentokráte blýskl.
Kdyby nám někdo před sezonou řekl, že touto dobou budeme jako nováček soutěže na čtvrtém místě, určitě bychom si klepali na čelo. Trošku namlsáni posledními výsledky bereme dnešní remízu, jako ztrátu. Soupeř si bod dnes ale příkladně vybojoval a zasloužil.
Jsme zpět nohama na zemi, navíc nás čekají dva soupeři z čela tabulky. Takže makáme dál.

Středeční sváteční dopoledne jsme vyrazili k dohrávce 1. kola do Pelhřimova. Dnes rozhodně nevyhrál lepší a fotbalovější tým. Výhru jsme si vyloženě vydřeli a ubojovali. Štěstí dnes stálo při nás, ale to většinou přeje připraveným. Nutno však přiznat, že v jednom případě rozhodčí hodně přimhouřil oko a nám odpustil penaltu, která se asi pískat dala, k nevoli domácích.
Od začátku utkání jsme pod obrovským tlakem. Soupeř je velice silný na míči. Nedominujeme ani rychlostně při brejcích. Do zakončení se vůbec nedostáváme. Zatím co Fanda se má v bráně co ohánět. Velice aktivní je i Martin Kocourek, ale nesetkává se to příliš s podporou ostatních. Vázne nám kombinace, nejsme schopní udržet míč déle jak dvě nebo tři přihrávky. Co hůř, někdy kolem 15 min se o střídání hlásí Tomáš Přikryl, který si obnovil zranění a nemohl dále pokračovat. Naše ofenziva se smrskla pouze na ojedinělý pokus vyjet po stranách, spíše pak na nákop a boj o míč. Za úspěch považujeme, že jsme poločas přestáli bez obdrženého gólu.
Chceme být trpěliví, důslední v obraně a pokusit se o nějaký brejk. Rychlíka Štěpána Krytináře vysouváme na hrot, Petr Holánek se zatahuje do středu zálohy. A ono se povedlo. Jedinou šanci Štěpán proměnil a v 55. minutě vedeme 1:0. Prakticky celý zápas jsme zatažení, nicméně blok je pevný a pracujeme opravdu poctivě. Soupeř se odstává pouze ke střelbě z dálky, občas hrozí nějakým centrem do vápna. Cokoli ale letí na bránu, nebo v nejbližším okolí, tomu dnes vystaví stopku Fanda Prudký. Posledních 10 minut už jedeme na morál. V podstatě každý odkop nutíme obranu do pohybu ven od vlastní brány. Pleteme nohama. Ale bojujeme.
Vlasy na hlavě nám na lavičce vstávají v poslední minutě utkání, kdy máme přímý kop po faulu na polovině hřiště a Martin se z pozice stopera žene dopředu. Neukřičeli jsme to, šel tam. Paradoxně z toho byl málem druhý gól. Petr Holánek vysílá bombu směrem na bránu, která má hodně nepříjemnou trajektorii a těsně před golmanem začala prudce klesat. Ten pouze vyráží a Martinovi nechybělo mnoho, aby zakončil. Se závěrečným hvizdem propuká euforie. Jedinou kaňkou utkání jsou zranění Toma Přikryla a Radima Lepky, který se moc chtěl vrátit po zranění na hřiště, ale po necelé minutě musel opět dolů.
Troufnu si říct, že jakýkoli obdržený gól by utrhl stavidla a asi bychom odjeli s pětkou. Dnešní vítězství je obrovskou odměnou za tu dřinu, co celý tým odvedl. Fandovi gratulujeme k první vychytané (a to doslova) nule za starší žáky. Celému týmu dík za dnešní výkon.

Předzápasová porada dnes byla v režii kluků. Sami měli načteného soupeře, jejich střelce a to, že dávají celkem hodně gólů. Na druhou stranu Vrchovina doposud sbírala body s týmy, které jsou spíše ve spodní části aktuální tabulky. Očekávali jsme vyrovnané utkání což se potvrdilo. V těchto pak rozhodují rozdíloví hráči. Dnes svoji výjimečnost ukázal opět Tom Přikryl, kterému stačí na hattrick v součtu něco málo přes 10 min pobytu na hřišti. Rozdíl byli i v brankovišti, kdy soupeř doplácí na vzrůst jinak velice dobrého brankaře. Většina našich gólů končí takzvaně pod klackem.
Se základní sestavou trochu čekáme na rozcvičku, protože Tom Přikryl včera pro zranění nedohrál zápas s dorostem. Rozhodl se, že to zkusí od začátku a to v podstatě rozhodlo zápas. Od začátku utkání dominujeme a je to právě Tomáš, který tvoří, kombinuje, rýsuje jednu přihrávku za obranu za druhou, brání, střílí – prostě vše. Už ve 3. min vysílá první střelu zpoza vápna do šibenice. V 7. min už podruhé po jeho přihrávce jde sám na golmana Petr Holánek a vedeme 2:0. V 10. minutě Tom sbírá odkop soupeře ve středu hřiště, obchází hráče a opět trefuje pod břevno.
Rozhodli jsme se Toma pošetřit. Hra se vyrovnává. Hodně hoříme při bránění standardek. Za nedlouho dostáváme gól na 3:1 právě po rohu. O pár minut později se prosazuje zase Petr Holánek, minuta 25.
Přichází 37. minuta, kdy posíláme na hřiště opět Toma a po pár vteřinách loví golman soupeře opět míč ze sítě.
Vstup do druhé půle v podobném duchu, minuta 44 a Přikryl za vápnem, 6:1. Pak se krásně ukazuje, jak chvilková ztráta koncentrace může zápas zdramatizovat. V 60 minutě dostáváme gól na 2:6, o minutu později ale uniká Štěpán Krytinář a svoji několikátou šanci konečně proměňuje, 2:7. Soupeř ale má svoji kvalitu, a mnoho šancí jsme přestáli se štěstím. Přichází minuta 63. 3:7, za dvě minuty je to 4:7 a o další minutu později si dokonce dáváme nepochopitelného vlastence, na kterého se soupeř ani nemusel nadřít.
A je to zase Tomáš Přikryl, který burcuje kluky a uklidňuje rozháranou hru. A nakonec nás vrací do pohody dalším gólem. V závěru pak ještě zvýšil Petr Holánek.
Ono by se zdálo, že zbytek týmu jako by nebyl a soupeř byl jednoduchý, protože jsme mu nasázeli devítku. Opak je pravdou, protože soupeř byl hodně kvalitní a my jsme prostě hráli skvěle. Ondra Tomášek se zabydluje na kraji obrany a jeho výkony rostou zápas od zápasu. Dnes nám předvedl hru krajního beka Tom Navrátil, který piluje lajnu nahoru dolů a hýří aktivitou. Stabilní nenápadný pilíř defenzivy je Štěpán Janeček, který odebere spoustu míčů a těží z toho právě Přikryl, následně ostatní. A až na 5ti minutový výpadek, který nás dnes naštěstí tolik mrzet nemusí, ale je pro nás velikým varováním do budoucna, musíme pochválit všechny hráče.

V sobotním chladném ránu jsme vyrazili na zápas do Světlé nad Sázavou. Do města Světlé přijíždíme už cca hodinu před zápasem, ale kvůli objížďkám a nízkému podjezdu viaduktu, který neodpovídá výšce našeho autobusu, žádáme místního instruktora autoškoly, aby nám ukázal cestu na fotbalový stadion. Tato objížďka byla dlouhá asi 7 km a na zápas přijíždíme dvacet minut před hvizdem. Proběhla rychlá rozcvička, kterou vedli sami hráči a my trenéři jsem do ní vstupovali pouze sporadicky. Tato předzápasová příprava byla dynamická a na hráčích bylo vidět, že jsou soustředění, a že zápas bude mít určitý náboj.
Do samotného zápasu na velice podmáčeném terénu vstupujeme energicky a v cca sedmé minutě se ujímáme vedení krásným gólem Petra Holánka. Hra je převážně v naší režii a v dalších minutách přidáváme pár krásných gólů. Soupeř hrozí z ojedinělých brejků, ze kterých pramení jedna nebezpečná střela do vinglu, kterou bravurně chytá Fanda P.
Do druhé půli nastupujeme s výrazným náskokem 5:0 a dáváme šanci hráčům ze střídačky, kteří jsou v útočné fázi dosti nebezpeční. Dostávají se i ke gólovým příležitostem, které však často končí ofsidem.
Konec zápasu dohráváme již v relativním fotbalovém klidu, hráči si zkouší jiné posty než ty, na které jsou zvyklí. Z toho pramení jedna chyba v rozehrávce přímo z brány, kterou soupeř trestá jedním gólem a snižuje skóre na 1:10. Do konce zápasu jsme přidali ještě dva góly a vítězíme 12:1.
Omluvu přidávám Martinu Kocourkovi, kterému rozhodčí upřel jeden gól a připsal ho P. Holánkovi. I přes důrazné upozornění rozhodčího při zápisu, mi bylo sděleno, že má vše zapsáno správně.
Dnes nemáme štěstí na cestování. Menší větší objížďkou peripetie dnešního výjezdu nekončí. Při zpáteční cestě před Žďárem nad Sázavou nám v autobusu praskl klínový řemen a po velké námaze pana řidiče se dostáváme do firmy Zdar, kde nám tuto závadu pomohli odstranit. Tímto se omlouváme rodičům za cca dvouhodinové zdržení. Hráči vše zvládli v klidu a pohodě a situaci vnímali jako humornou. J.L.

V minulém kole jsme odehráli slušný poločas, hra se nám zhroutila ve druhé půli. Dnes nás čekal ještě o něco silnější soupeř, který k nám přijížděl po dvou odehraných zápasech s hrozivým skóre 25:3. A v podstatě můžeme říct to samé – prví půle ok, ale pak … . A potom se bavme o kondici a kvalitě, což lze zlepšit jedině pravidelným tréninkem. Dále o síle lavičky, kde se k prvním dvěma bodům můžeme opět vrátit.
Velkým rozdílem oproti minulému týdnu však byla koncentrace a nasazení. Zde není dnes příliš co vytknout. Soupeř nás přehrál obrovskou kvalitou a postupně nás vyždímal.
V první půli jsme byli Chotěboři minimálně vyrovnaným soupeřem. Minulé kolo dostali hodně naloženo obránci, obzvláště na krajích za vstup do zápasu. Dnes předvedli pravý opak.
Na krajích zálohy jsme chtěli větší podporu při rychlém přechodu do útoku. Náběhy útočníků řešíme hodně mizerně, kdy v podstatě ukážeme spoluhráči záda, nedokážeme si roztrhat obranu soupeře. Vzhledem k tomu, že jsme byli většinu zápasu zatlačení hodně hluboko a kraje až tak nestíhali podpořit útočníky, v podstatě všechny míče směřovali na Petra Holánka, který byl jednoduše pokryt a nedokázali jsme nic až tak vymyslet, změnit, přenést některé rady do praxe.
Zatím co jsme ve vyrovnané první půli dvě až tři velké šance nedokázali dotáhnout do konce, soupeř se jednou prosadit dokázal. Těsně před poločasem nás pak sráží jeden hloupý gól a individuální chyba. A toto v podstatě mění obraz hry. Druhá půle je zcela v režii Chotěboře. S přibývající únavou se pak do naší obrany soupeř dostává stále častěji a zápas končí debaklem 0:7.
Jak ale bylo řečeno, dnešní výkon, minimálně ten z první půle, byl ten, na kterém se dá stavět. Je vidět obrovský rozdíl v tom jak některým hráčům roste výkonnost a jiní stagnují. A v podstatě to kopíruje docházku na trénink. A nemusí jít nutně vždy o to, že je hráč nejlepší na hřišti. Mnohdy stačí si odvést takzvaně „svoje“, i v závěru zápasu zůstat koncentrovaný a nedělat chyby ve chvílích, kdy už těžknou nohy a hlava funguje pomaleji – to, že nepropadám, to, že nekazím i zdánlivě jednoduchou přihrávku vinou únavy, to že se dokážu správně rozhodovat, to, že jsem aktivní při nabídce a nedělám zbytečné ztráty.
A pak se tradiční pilíře sestavy mohou opřít o výkony spoluhráčů. Dnes odehrál jedno ze svých nejlepších utkání Ondra Tomášek. Po rozpačitých dvou utkáních se zase dostává do pohody Martin Kocourek. Nenápadnou a strašně důležitou práci odvádí v každém zápase Vojta Šejnoha. Jedním z hráčů na hranici sestavy, který dnes podal velice slušný výkon hlavně při pressingu několika zisky míče je Radim Hájek. Určitě by se našli další slibné výkony.
Bude – li chuť dále systematicky pracovat a zlepšovat se, nevidím problém splnit předsezonní cíl, a sice dostat se do klidného středu tabulky, se vším respektem ke všem soupeřům, kteří tuto náročnou soutěž hrají.
Dnes díky za výkon celému týmu, hlavně v první půli. Příští týden pojedeme do Světlé s cílem opět si sáhnout na nějaký ten bodík.

To, že krajský přebor nebude žádná procházka růžovým sadem jsme tušili. To, že jsme v srpnu úplně nepotrénovali se nám teď vrací. A do toho nás sráží hrubé individuální chyby. Že bývají zápasy s Bíteší hodně tvrdé a soubojové víme. S odcházející kondicí přestáváme stíhat. Utkání jsme nezvládli od příjezdu na stadion po poslední minutu a po bojácném výkonu odjíždíme poraženi.
Vše začíná úvodní poradou a následnou rozcvičkou. Zatím co minulý týden byli kluci natěšení, soustředění a vše probíhalo s jakýmsi zdravým respektem, dnes je od začátku vše špatně. Rozcvička ve vlažném tempu, hráče do pohybu spíše nutíme. Nemluvě o převratném zjištění, že balony v kabině jsou nám při rozcvičce na nic a upozornění při odchodu z kabin „Vezměte balony“ opravdu není jen tak pro nic za nic. Na předzápasovou hru se hráč dělí do týmů asi „hodinu“. Na zápas přijela parta nesoustředěných „mrtvol“, pochybuju, že někteří vůbec tušili, že jsou na fotbale.
Soupeř nás od začátku utkání zavírá na naší polovině. Co se musí nechat, docela v první půli funguje obranný blok a zvládáme se posouvat. Po zisku míří míče výhradně na Petra Holánka, ten v prvních minutách hodně větrá urostlou obranu soupeře. Bohužel opět potřebuje na gól jít 4× sám na bránu. Ale popořadě.
Do utkání nevstoupili dobře oba krajní beci tam máme velký problém. Petr pálí 2 tutovky, a tak místo co bychom dostali klid na kopačky, soupeř žije a v poli nás dále přehrává. Když v 6. minutě vypadává míč za vápno, soupeř dostává čas si ho ze vzduchu stáhnout, posunout, a vystřelit. Neatakován, nedostoupen – na tréninku by tolik času nedostal. Nemluvě o tom, že střela je z řady jednoduchého padáčku. Nikdo nevěřil, že by mohla skončit v bráně, ale … míč nad hlavu golmana, přesto gól.
Dále pokračujeme stále stejně, brejk, Petr sám na gólmana, vypráší mu rukavice. Naštěstí ten další v 10. min brankář domácích jde opět ven z brány a míč vyráží. Petr si ho doběhl a golmana přehodil. Srovnáváme.
Jsme pod tlakem, ale držíme. Co víc, po standardce soupeře ve 30. minutě si bere míč na vlastním vápně Tomáš Přikryl a vyráží do brejku 3v3. Petr Holánek s Vojtou Šejnohou neřeší náběh úplně dobře a pouze ukazují Tomášovi záda, bez jakéhokoli pokusu se utrhnout od soupeře, překřížit se, nějak roztrhnout soupeřovu obrannou trojku. A tak se Tomáš po 70m sprintu pouští 1v1, proniká do vápna. Opět ukazuje svoji genialitu a lehkost a posílá nás do vedení.
Do poločasu ztrácíme Radima Lepku, kterého při střeleckém pokusu zatáhlo ve svalu. Nuceně střídá i Tonda Pospíšil.
Do druhé půle nabádáme k odvaze při rozehrávce od brány. Do té doby vše řešíme nákopem. Už podle reakcí v kabině je ale vidět, že si příliš nevěříme. Divíme se tomu, že jsme pod tlakem. Chceme vydržet co nejdéle v zadu bez gólu a pokud možno si počkat na další okénko v soupeřově obraně. Jenže …
Hned v první minutě dostáváme gól. Obrana celkově hoří, soupeř do nás proniká jako bychom byli jen tréninkové kužely. Po straně se nám dostává do vápna, balon pod sebe a z hranice šestnáctky opět žádná velká rána, ale obstřel obránce a umístěná k tyči = vyrovnáno.
A v podstatě zbytek poločasu můžeme popsat podobně. Jeden z gólů jako přes kopírák, další dva také tak, jen se slabší střelou, opět směr golman, ale nad hlavou máme slabinu.
My hrajeme spíše na náhodu, když už se pokusíme o konstruktivní vyjetí od brány, stejně po druhé, třetí přihrávce přichází nákop. A když v polovině druhého poločasu přicházíme ještě o Přikryla, vytrácí se i jakýkoli náznak šancí. Bohužel se úplně nemůžeme opřít o lavičku. Čekalo by se, že se kluci budou rvát o místa, kterých při šíři kádru není mnoho, ale rozhodně nemůžeme říct, že by nás nějaký výkon vyloženě nadchl. Naopak u některých chybí ochota se poprat v souboji, naivně vyrážíme proti soupeři a otevíráme okénka dozadu. Po taktické stránce jsme mnohdy úplně mimo. Důkazem budiž situace, kdy Tom Přikryl zůstává po souboji ležet, ale hra plyne dál. Dva naši hráči přestávají hrát a láskyplně se zajímají o jeho stav, místo coby přepnuli do obrany. Pokud má někdo zázračné léčitelské schopnosti, o kterých nevím, klidně změním názor. Ale do teď myslím, že daleko platnější bychom byli v obranném postavení.
Hrajeme opravdu vysokou soutěž. Bíteš byla velmi silným soupeřem. Věřím, že ne neřešitelným, ale v současném stavu, kdy po postupové sezoně, kde jsme většinou dominovali, teď umíráme na taktickou nevyzrálost a slabou kondici, což potvrdil druhý poločas. Nejvíce však na přístup k celému zápasu, kdy jsme zřejmě po minulém týdnu nabyli dojmu, že i tato soutěž bude v naší režii a ve chvíli, kdy je potřeba přidat bojovnost a vše nejde hladce, přestáváme si věřit, hrajeme ustrašeně, alibisticky nakopáváme.
Zápasy budou určitě náročné jak fyzicky, tak psychicky. Další z řady velmi těžkých nás čeká už příští týden, kdy hostíme Chotěboř.

Probudili jsme bestii. Petr Holánek byl ústřední postavou dnešního úspěšného vstupu do krajského přeboru s Velkým Meziříčím. Ovšem velkou pochvalu zaslouží celý tým za soustředěný, pracovitý a poctivý výkon.
Po trápení v přípravě jsme nastupovali do utkání s velkým respektem. Pokynů bylo víc než dost. Největším tématem byla agresivita v soubojích. Potřebovali jsme zpevnit zadní řady, hodně pokynů šlo ke stoperské dvojici. Jeden z klíčů úspěchu byl v bráně, kam se dnes postavil Fanda Prudký a svoji úlohu splnil na výbornou a dal nám jistotu.
V přípravě nám příliš nefungovali kraje, což nám velmi zvedli oba krajní obránci Šejnoha s Pospíšilem. Štěpán Krytinář pak trápil soupeře svoji rychlostí, ovšem jeho řešení situací ve vápně jsou velkým tématem pro další tréninky. Opřít jsme se chtěli o střed hřiště v čele s Janečkem a Přikrylem z kraje je doplňoval Lepka. Velmi dobrý výkon ze sobotního zápasu dorostu si přinesl do dnešního utkání Petr Holánek. Byl velmi aktivní, uhrál vepředu spoustu míčů a navíc se tlačil do šancí. I jeho koncovka není z nejlepších, ale hned první šanci v první minutě proměnil a vlil nám krev do žil. V 17. minutě už jsme vedli 2:0 po několika Petrových zakončeních.
Soupeř snížil na 2:1. Když už jsme chtěli poločas dohrát bez obdržené branky, Petr se prosadil potřetí gólem do šatny.
Poločas z říše snů rozproudil dění v kabině, kluci zápasem hodně žili. Sami si dokázali pojmenovat, co se čeká od druhé půle. Chtěli jsem hrát i nadále zodpovědně a důsledně a čekat na chyby soupeře.
Je pravdou, že měl v úvodu více ze hry soupeř. Ale štěstí dnes přálo připraveným. Meziříčí snížilo V 56. min na 3:2, ovšem už o 2 minuty později trefuje Petr Holánek přímák „pod klacek“, na který golman nedosáhl a zase máme klid o dva góly. O chvíli později nás velmi podržel Fanda fantastickým zákrokem, naopak na druhé straně se to pak sype po dvou minutách a zvyšujeme na 6:2 Přikrylem a zase Holánkem. Poslední brejk pak konečně dotlačil do brány Štěpán Krytinář.
Dnes skvělý výkon od všech. Petr profitoval jak ze servisu od ostatních, tak se sám podílel na spoustě zisků, zapojoval se do kombinací a hodně profitoval z fotbalové geniality Toma Přikryla. Vyjádřil naši převahu číselně.
Ještě chvíli se povezeme na vlně euforie, od úterka ale zase makáme.

Konečně se scházíme v počtu, kdy se zápasem nemusíme protrápit po fyzické stránce. Bohužel nás ale trápí jiné věci. Když řekneme naprosto bez nadsázky, že jsme byli ze 75 minut (hráno 3× 25) více jak 70 min na míči, z toho naprostou většinu času na útočné polovině a i přesto odcházíme poraženi, hovoří to za vše.
Na postu brankáře improvizujeme a vlastně budeme stále. V zadu dokážeme vytvořit takové zmatky, jaké se nevidí snad nikde a v podstatě jsme sami dostali soupeře do vedení 2:0. Ve předu je hezké, že si pár šancí vytvoříme, ale co je to platné, když netrefíme bránu, nebo nedotlačíme (ani se o to nepokusíme) ani jdeden z 6 ti míčů, které jdou přes malé vápno.
V čem nás soupeř naprosto předčil byl důraz, bojovnost a hlad po vítězství. Důkazem budiž to, že kopeme spoustu rohů, netuším kolik (uřčitě více než 10), co vím určitě je, že všechny míče vyhrává soupeř. Pardon, ne všechny, ale UPLNĚ VŠECHNY. Vše vypovídající je situace, kdy Štěpán Krytinář proniká po straně do vápna, vypráší golmanovi betony a pak ani na třikrát nedokážeme překonat hráče Rožné obětavě padající do střel.
První gól – ano, chceme hrát konstruktivně od zadu. Nicméně výsledkem je námaz soupeři, kterého posíláme 1v1 s golmanem.
Druhý gól – nákop za obranu, nedorozumění Radima Hájka a Martina Kocourka. Oba jdou za míčem proti sobě, Martin přebírá míč a vede ho na 2 metry k Radimovi a pod tlakem ho na tuto vzdálenost předává. Soupeř to v presingu logicky nemá daleko a dostává Radima pod tlak, se kterým si neporadil a míč narval do soupeře.
Třetí gól jde opět za Radimem. Nedůraz (spíše nepodstoupení souboje, nebo jak taneček kolem soupeře nazvat) kolem vápana kdy soupeř získává míč. Jak se říká, když nevíš co s tím, vystřel. Střela byla z řady středně těžkých, nicméně to stačilo na to, aby Radim nevyskočil dost vysoko a koncem prstů spíše přispěl k tomu, že končí v síti.
Náš gól byl paradoxně jeden z těch méně vypracovaných (tutovky totiž pálíme), kdy se Martin Kocourek vydá dopředu, přejde (nebo spíš volejbalově vytluče bloky) dva hráče a jako jediný se v koncovce nemýlí.
Do poslední třetiny jde podle plánu do brány Kuba, kterého jsme ale neprověřili. Bohužel si kromě jednoho výběhu na míč nesáhl, to už se soupeř nedostal dál jak na 40 m od brány. Nic platné, my už pouze snižujeme z penalty po ruce ve vápně.
Chybí zkušenější golman, chybí střelec, tipický hroťák a celkově jakýsi hlad po tom vstřelit gól. Zapracovat musíme na přistupování hráčů v obraně, protože zde většino zůstáváme na 2 metry, necháváme soupeře otočit a rozběhnout. V kombinaci je spousta nepřesností. Málo využíváme křídelní prostory.
Na druhou stranu kluci docela vnímají, co se po nich chce. U výstavby hry od zadu zatím chybujeme, ale rozhodně to není důvod z této cesty ustupovat. Zbraní se nám může stát rychlost Štěpána Krytináře, pokud zpřesní přihrávku a hlavně zakončení. Velkou silou budeme disponovat ve středu hřiště kdy šikovným a pohyblivým hráčům Přikrylovi a Lepkovi kryje záda se strojovou přesností Štěpán Janeček.
Za týden nás čeká první mistrovské utkání. Bude úplně jiné, než to dnešní. Nemůžeme čekat, že bychom dokázali Vel Mez tlašit podobně, jako dnes, budeme spíše pod tlakem. Že se něco změní během dvou následujících tréninků také nečekáme. Bude to o trpělivosti, důslednosti a systematické práci.
Gratulace soupeři z Rožné a pochvala za jejich příkladné nasazení a obrovskou bojovnost, kterou můžeme mnohdy závidět.

Pokračujeme v dovolenkovém režimu. Pár hráčů se vrátilo, pár naopak odpadlo ať už vinou zranění, tak dovolených. Opět těžko lepíme sestavu, jak omluvenkami na poslední chvíli, tak bohužel i neomluvenými hráči, kteří mají potvrzenou nominaci, ale nedorazí na sraz. Zatím tedy bojujeme spíše sami se sebou, než se soupeři.
Průběh utkání nemá cenu komentovat, na čem se dá stavět jsou některé pasáže zápasu. Slušně presujeme, ve středu hřiště se nám daří kombinovat Přikrylem a Lepkou, občas s Holánkem ve předu. Po poločase jsme chtěli déle udržet míč a otáčet hru, což se dařilo do doby, dokud jsme byli ochotní běhat.
Je hrozně vidět, kdo trénuje a kdo naskakuje právě po dovolených. S tím souvisí i zranění, která přicházejí mnohdy právě z kondiční nepřipravenosti. O nějaké organizaci hry nemůže být zatím téměř řeč. Absolutně nám nefungují kraje hřiště – ano, tam je mimo jiné hodně o běhání. Ve spoustě případů máme příliš dlouhé hřiště – ano, je to opět o běhání. Takže zatím co soupeř byl dobře organizovaný a dostat se do jeho obrany bylo velice obtížné, nám někdy od 60 min soupeř pohodlně kombinuje, protože nejsme kompaktní a disciplinovaní v posunech.
Do soutěže nezbývá mnoho času, pokračujeme v práci.

Na úvod přípravy jsme zvolili soupeře, se kterým se už pravidelně potkáváme někdy od přípravek. Zatím co se v minulých letech jednalo vždy o vyrovnaná utkání, která se přelila tu na naši, tu na soupeřovu stranu, letos nám Tišnov ukázal diametrální rozdíl ve všech aspektech.
Vše začíná počtem hráčů. My si v Nedvědici pochvalujeme, že jdeme do přípravy s 18 ti hráči, což je nezvykle široký kádr a těšíme se, jak se kluci budou prát o sestavu. Realita je taková, že na první přípravné utkání nastupujeme ve 12 lidech, proti 26 hráčům soupeře.
Ve hře jsme naprosto naivní, chybí nabídka, utápíme se v kličkách, neudržíme míč. Naše bránění (ono se tomu ani tak nedá říkat), kdy zůstáváme na 2 metry od soupeře, necháváme ho pohodlně přebrat balon a otočit se je úplně tristní. Ve většině případů nestačíme běžecky ani silově. Ano, máme za sebou pár tréninků, ale jsme na 68% účasti, což je bída.
Není nic, v čem bychom se dnes mohli soupeři rovnat. Ve snaze hledat alespoň nějaké pozitivum je druhá polovina zápasu, kdy jsme se nepatrně srovnali, dokázali udržet nulu v zadu. Směrem dopředu jsme se dostali pouze do jedné šance, kterou vyřešil tváří v tvář Petrovi Holánkovi golman soupeře. Jinak jsme spíš (když už jsme se dostali k brance soupeře) obléhali velké vápno, ale nedokázali jsme si připravit nějakou vážnější šanci.
Obrovský rozdíl je ve výkonech jednotlivců. Určitě jsme viděli pár hodně slušných individuálních výkonů, ale i několik vyloženě slabých.
Cesta z této bídy je pouze jedna. Jsme na začátku cesty. Samo to ale rozhodně nepřijde.

Hlavama už jsme zřejmě někde jinde. Dnes jsme nepodali vůbec dobrý výkon. Góly, co jsme dostali byli vyloženě laciné. Směrem dopředu jsme nebyli odvážní v kombinaci.
Chtěli jsme dostat do brány Kubu už i s ohledem na následující sezonu. Ano, momentálně je nad jeho možnosti, aby doskočil pod břevno. Na druhou stranu dnes obrana ukázala ve druhé půli, jak moc v ní chybí Tom Litoborský, když je soupeř tak kvalitní, jako byl dnes. Nevystupujeme proti střelám, jsme nedůrazní a hlavně jsou velkým problémem nákopy za obranu, kdy nás míče přelítávají a sami si zatápíme. Výstavba hry od zadu téměř neexistuje.
Hattrick Patrika Jindřicha je malým pozitivem dnešního dne. Máme spoustu práce před sebou.
Po sezoně, kterou jsme zvládli vyloženě s drobnými zaváháními, dnešní porážka prostě nechutnala, všichni jsme si vědomi, že jsme zápas nezvládli. Toto jsme hodili za hlavu a vzhledem k nabytému příštímu víkendu, kdy se doma naposledy představíme my a následně dorost, jsme už dnes přebrali jsme pohár z rukou ing. Romana Šoukala pro vítěze soutěže.
Zápas si ještě vyhodnotíme na tréninku. Hodnocení sezony už zlehka proběhlo, ale detailněji ještě přijde také. Už dnes bych ale rád poděkoval celému týmu za tuto sezónu a jízdu, kterou jsme předváděli v době, kdy jsme byli plně koncentrovaní na výkon. U spousty hráčů vidím velký posun nejen herně, ale i lidsky. Sezonu končím totálně vyšťaven, ale se skvělým úspěchem v zádech, se spoustou zážitků a velkým závazkem do příští sezony. Díky za přístup a úsilí, které kluci vložili v průběhu celé sezony, za to, že byli schopni zkousnout i nepříjemné situace, které vztah hráč x trenér prostě přináší za účelem ne někomu ublížit, vynadat, nebo na něj hodit nějakou vinu, ale prostě se posunout dál. Toto jsou situace, kdy se ukazuje smysl celé té „dřiny“, kterou tu rok co rok společně všichni odvádíme. Bylo mi ctí!

Dnešní zápas měl být jakýmsi testem hráčů, kteří dostávají méně příležitostí, nebo změn některých postů. A tak jsme zápas začali na lavičce se dvěma nejlepšími střelci soutěže, Jindřichem a Farkašem a naší stabilní golmanskou jedničkou Honzou Humpolou, kteří měli v nohách 90 min sobotního utkání dorostu.
Předvedená hra podle toho vypadala. Zbořily se některé automatismy. Co se týče jednotlivých výkonů, nutno říct, že někteří velice zaujali, ale jsou i případy, kdy kluci úplně nepřesvědčili.
25 min se hrál vyrovnaný fotbal, ale bez šancí. Měli jsme jednoznačně silnější střed hřiště, kdy Tom Litoborský sbíral spousty míčů a Tom Přikryl se snažil jak tvořit, tak zakončovat.
Branky však začaly padat až později, po nasazení „hráčů z lavičky“, kdy nejprve trefil šibenici Přikryl a o chvíli později vysunul Farkaše.
Hned na úvod druhého poločasu jsme měnili golmany, za Kubu Rémana šel Radim Hájek. Nervózní výkon střídal slušné zákroky s nejistotou ve vybíhání. U třetího gólu se červenal hodně, toto se chytit musí. Nicméně je to zase dobrá zkušenost.
Naštěstí hned v prvních minutách vysunul fantastickým pasem Tom Litoborský opět Farkaše a ten se znovu nemýlil. Jeden gól pak ještě přidal Patrik Jindřich.
Nervózní závěr jsme ustáli a dá se prohlásit, že jsme utkání výsledkově zvládli a celkově jsme si mohli vyzkoušet hrát pod tlakem větším, než na který jsme byli dosud zvyklí.
Děkuji za bojovnost.

S blížícím se závěrem soutěže má být sobotní domácí utkání jedním z posledních krůčků k vysněnému titulu. Doma rozhodně cítíme povinnost vyhrát.
Bohužel zase potvrzujeme, že doma nedokážeme předvést pohledný fotbal, můžeme se ale opět opřít o sílu individualit. Soupeř přijel dobře připraven a od začátku utkání se ozývalo z lavičky: „Patnáct, vezmi si patnáctku, patnáctka nebude volnej“. Patrik Jindřich tak musel zkousnout zápas, kdy nedostane milimetr prostoru. S touto situací se pral statečně, vázal na sebe hráče soupeře a otevíral tak prostory ostatním, kteří se dokážou prosadit.
Dobrých 20 minut se nám nedařilo otevřít soupeřův blok. Tomáš Přikryl rozdával jednu přihrávku za druhou, snažil se otáčet hru, ale na krajích jsme se většinou nedokázali prosadit. Máme optický tlak, ale bez větších šancí. Ve 23 minutě ale jednu z mála šancí proměňuje Patrik Jindřich. Pak už se ukázal jako správný kapitán Lukáš Farkaš, který to umí vzít na sebe. Do poločasu dal dva góly, ve druhém přidal další dva a zápas byl jasně náš. Šestou tečku za utkání přidal Luky Ondra, který podává stabilně dobré výkony, ale je na něm vidět, jak rád by také přispěl do statistik nějakým gólem. Dnes se mu to podařilo po té, co si převzal přihrávku za obranu, ustál přistrčení soupeře zezadu a pak trefil růžek branky.
Jak bylo řečeno, nehráli jsme nic moc koukatelného, ale i takové zápasy jsou. Některé výkony byly hodně dobré, některé naopak slabší. Máme mizernou mezihru, nabídku pro míč. Zde je třeba hodně zapracovat. I tak jsme zápas zvládli.
Měli jsme spočítáno, že dnešní vítězství dostává ze hry o první místo Pacov a Rapotice. Další dva konkurenti si to pak rozdali ve vzájemném utkání tři čtvrtě hodiny po nás. Karty byly rozdány jasně. Při vítězství Rantířova bychom ještě potřebovali 1 bod, remíza či výhra Želetavy znamená, že už nemůžeme být předstiženi. Poločasový výsledek 1:1 nám dal v kabině optimismus, ale stále jsme byli opatrní s nějakými soudy. Mnozí už z domova jsme pak pomyslně oslavili výhru Želetavy 5:2.
Když jsme po covidové pauze začínali přípravu se 13 hráči, disciplína nebyla valná, výkony a účasti na úvodních trénincích za moc nestály, v generálce nás přejel Kunštát neskutečným způsoben a kluci si pak na soustředění vytyčili smělý cíl, že vyhrají soutěž, klepal jsem si na čelo a kroutil hlavou. Rád přiznávám svůj omyl. Čekají nás ještě tři zápasy, na nějaké bilancování je ještě čas. Nicméně už teď klukům gratuluji k výsledku a díky za obrovský kus práce, který byl odveden.
Pojďme soutěž dohrát se vztyčenou hlavou, pak zazní ještě jeden vítězný pokřik, tentokrát společně.
Díky kluci!

Po klopýtnutí minulý týden chceme znovu najet na vítěznou vlnu. Největší obavu máme ze stavu týmu. Zlomeniny, úraz hlavy, respektive krku, zánět středního ucha a do toho v pondělí píše kapitán týmu, že si natáhl sval na zápase dorostu a momentálně nemůže chodit. Pozitivní je naopak zotavení Martina Kocourka. V týdnu jdou postupně optimistické zprávy, že kluci věří v návraty.
Ve čtvrtek Lukáš už zlehka trénuje a zdá se, že lýtko drží, Tom Litoborský se také zapojuje i s krčním límcem pro jakýsi pocit jistoty, Tom Přikryl s uchem jde také do akce. Toto je dobrý signál nejen proto, že se vrací samí důležití hráči, ale hlavně to svědčí o nastavení týmu. Na podndělním tréninku bylo cítit takové to zdravé „naštvání“ z víkendové prohry. Kluci se nevymlouvají, mnohdy jdou do rizika. Naši situaci a to, co se může podařit berou naprosto vážně.
Čeká nás poslední tým tabulky, nicméně poslední jeho výsledky nejsou špatné, z posledního vzájemného utkání si pamatujeme, že rozhodně nejde o žádná ořezávátka. Navíc je tu nevyzpytatelnost „B“ týmů, kdy nikdy nevíte, kolik posil z Áčka se soupeř odhodlá využít.
Zápas kluci zvládají od prvních vteřin. Už někdy kolem 30 sekundy utíká Patrik Jindřich po lajně a centrem nachází mírně na „dlouhou nohu“ Radima Hájka, kterému chybějí centimetříky, aby usměrnil míč přesněji, takto končí vedle brány. První průnik do vápna ještě Lukáš Farkaš nedotáhl, ale druhý už ano a vedeme. To je teprve 2. min.
Už ve 4. minutě dostává míč na pravý kraj hřiště Luky Ondra a z jedničky posouvá mezi obranu lahůdku Patrikovi Jinřichovi a vedeme 2:0. Z toho je asi zřejmý náš tlak z úvodu.
Hraje se svižný fotbal, i soupeř je ve středu pole silný. Ukazuje se však, jak citelná je nepřítomnost či přítomnost Martina Kocourka, který je rychlí a silný v soubojích. Ve dvojici s Tomem Litoborským, který je od prvních minut slyšet, skvěle řídí obranu a jeho přehled, jakým zajišťuje kluky a dokáže odebírat míče či sbírat vypadené, je hrozně cenný. Když k tomu připojíme Kubu Rémana a Matěje Jaroše na krajích, máme kvarteto beků, kteří jsou spolehliví, klidní na míči a máte skvělou výstavbu hry, namísto bezhlavých nákopů. Ano, tito kluci nebudou mít v sezoně pět, nebo více branek za sezonu, ale i tak je jejich přínos neméně důležitý a střelcům tvoří dokonalý servis.
Poločas končíme za stavu 0:3, kdy ještě jeden gol přidal Jindřich.
Druhá půle je v podstatě stejná. Skvělý fotbal od obou týmů, chytili jsme začátek, jsme mírně lepší. Sestavou už se mírně míchá, za zmínku stojí přesun Toma Přikryla do středu zálohy, kde od prvních vteřin chytl tento post za pačesy. Přesto že dvojka Lepka, Farkaš pracuje celou sezonu výborně, Tomáš dnes předvádí ještě úplně jiný level. Výsledkem je několik pěkných akcí, kdy na konci jedné z nich se ocitá tváří v tvář golmanovi Fanda Blažek, bohužel trošku zazmatkoval v zakončení. Druhou fantastickou uličku využívá Patrik Jindřich a završuje hattrick.
Ale jak říkám, i Radim Lepka umí a podobně krásným míčem vysouvá Lukyho Farkaše, který se taktéž nemýlil.
Jedinou kaňkou na dnešním utkání je další zranění hlavy u Kuby Rémana po nešťastném střetu. Kuba sice nedohrál a jednu chvíli nevypadal vůbec dobře, po cestě domů se ale zdálo, že se dokázal otřepat a bude to dobré.
Kluci sami řeší otázku, proč venku předvádíme to, co poslední dvě, tři utkání předvádíme a doma to drhne. Sami na to nemáme odpověď. Jedním faktorem jsou (byly) určitě absence některých hráčů. Může to být i hodně o hlavě. Zatím co nám venku kluci z mladších žáků vytváří skvělo atmosféru a neúnavně fandí, v Nedvědici (při vší úctě) příliš fandit neumíme. Naopak si mnohdy vyslechneme spoustu negativního, kdy několik odborníků, obzvláště z oblasti laviček vedle bufetu dokáže nejednoho hráče jakékoli kategorie, mnohdy až hnusným způsobem, ohodnotit. Bohužel si raději všímáme chyb, na které má právo každý, než toho hezkého v utkání. I toto se ale budou muset kluci naučit snést, vypustit a zůstat soustředění na výkon.
My po dnešku nemusíme pochybovat o našich schopnostech. Dnes jsme potvrdili, že „jízda“ z Rantířova nebyla náhoda a navázali jsme na ni. Teď se jen podobně nastavit na domácím hřišti, ať i zde předvedeme to nejlepší z nás. Klukci, díky za další zážitek.

Po hodech půst. I dnes toto pořekadlo platilo, a to hlavně díky ztrátám, které tým utrpěl. Ke zraněnému Martinovi Kocourkovi se přidávají Lukáš Farkaš, Radek Kalda a Fanda Blažek, kteří v týdnu netrénují. Na zápas se na štěstí dali dokupy. V pátek pak hlásí nemoc Tomáš Navrátil a Radim Lepka. V den utkání pak oznamuje horečku Tomáš Přikryl.
Na soupisku doplňujeme mladší žáky s tím, že se k nám připojí na druhou půli, kdy se začnou sjíždět na sraz svého utkání. Bohužel už v 7 minutě Peťa Holánek padá po souboji a stěžuje si na bolest ruky. I tak po ošetření odehrál první půli a začátek druhé, pak z utkání po statečném, ale marném boji odstupuje, pozdější vyšetření odhaluje zlomeninu. Velký dík za statečnost a bojovnost.
Co hůře, minuta 34 přináší závar před naší bránou, který hasí skluzem Tomáš Litoborský. Pp nevině vypadajícím souboji Tomáš zůstává ležet a stěžuje si na bolest a točení hlavy. Taktéž odjíždí do nemocnice.
S torzem sestavy dohráváme první poločas, úplně bez šancí. Na žádosti o střídání říkáme pouze: „Vydrž, není kdo“ Honza Humpola se opět blýskl skvělým zákrokem, kdy ránu k tyči jednou rukou vyráží nad bránu.
Do druhé půle jdeme s cílem v zadu uhrát nulu a zkusit nějaký brejk. To už se postupně připojují kluci z mladších.
Je to Štěpán Krytinář, který rozjíždí ojedinělou šanci našich. Vysouvá Patrika, který přechází 1v1 soupeře, ale tváří v tvář golmanovi selhává.
Vcelku statečně se pereme se soupeřem, další dva fantastické zákroky připisuje Honza v bráně. Jednu chybu však přesto děláme a soupeř jde na Honzu sám. Proměňuje!
My se ještě dostáváme před bránu Lukym Farkašem. Je však vytlačen mírně z úhlu a golman hostí jeho pokus kryje.
Poslední minutu riskujeme vzadu ve třech a vysouváme Matěje Jaroše na hrot.
Patrik celý zápas dře a málem se dočkal odměny. Míč, který měl pohodlně sebrat golman dojíždí skluzem a špičkou vypichuje. Bohužel těsně vedle.
Poslední minuta nastavení a jdeme ještě jednou dopředu. Matěj Jaroš dostává míč do vápna, ale situaci řeší zbrkle z první, několik metrů nad.
Jsme poraženi. Kluci zápas končí vleže na zemi, se slzama v očích. Dřeli jsme, bojovali, ale nestačilo to. I takový je fotbal. Z vlny euforie z minulého týdne padáme zpět na zem.
Klukům, co zápas nedohráli přejeme brzké uzdravení. To je momentálně to nejdůležitější. Zbytek zpět do montérek a pracujeme. Stále to máme ve svých rukou.
O poločase

Vzhledem k našemu postavení v tabulce nás čekal velmi důležitý zápas. Vedeme, dnešní soupeř, Rantířov, nám dýchá na záda společně s Rapoticemi. Víme dobře, že zvládnutý zápas je velkým krokem k vysněnému cíli, prohra pak tuto cestu hodně komplikuje.
První dobré znamení je, že kluci po „čarodejnicich“ vypadají celkem dobře. Už u rozcvičky bylo vidět, že je cosi jinak. Obzvláště Honza Humpola se zdál nezvykle soustředěný. Další změnou bylo, že kluci požádali o chvilku prostoru pro sebe před nástupem na zápas. Motivační pokřik otřásal celou budovou kabin.
První poločas se hrál velice pěkný, rychlý fotbal nahoru, dolů. Obě mužstva si vytváří jakési pološance, směrem dozadu, obrany pracují výborně. Oba brankaře zaměstnávají spíše pokusy z dálky, o něco více jsme v tomto aktivnější my. Je to ale Rantířov, který si vypracovává první velkou šanci. Honza si připisuje první skvělý zákrok, když reflexivně vyráží na roh.
V podobném duchu se nese prvních 35 minut. Pak přichází obrovská tutovka ze strany soupeře a Honza opět exceluje. A už o minutu později kombinujeme kolem vápna soupeře. Když si Lukáš Farkaš bere přihrávku od Patrika Jindřicha prvním dotykem mezi obránce a dostává se do vápna, už víme, že můžeme slavit. Luky se v těchto situacích nemýlí.
Poločas 1:0 pro nás. Není moc co vytknout. Kluci pracují skvěle do defenzivy. I směrem dopředu jsme nebezpeční, hlavně přes levou stranu, Toma Přikryla. Čekáme velice těžký druhý poločas a chceme být trpěliví. Jenže co se stalo pak do teď nedokážu vysvětlit. Že je v tomto týmu velký potenciál tak nějak víme, ale že předvedeme toto …, ale popořadě.
Herně se toho až tak nemění, tak snad jen ke klíčovým okamžikům.
Minuta 46 a Patrik si bere přímák asi ze 40 m. Veřejně přiznávám, že jsme podle délky rozběhu čekali ránu a tipovali jsme, jestli na toto bude stačit několika metrová síť za bránou. Patrik však trefuje bombu na bránu a golman hostí pouze vyráží. Nejrychleji reaguje Tom Přikryl a vedeme 2:0.
Pak už přichází čtyři lahůdky pro Patrika tak, jak je má rád – do běhu za obranu. Dnes to poklízí s nezvyklou přesností.
Minuta 48 – kolmice od Lukáše Farkaše 3:0
Minuta 52 – Radim Lepka opět pro Patrika 4:0
Mintua 55 – Faza, Patrik, 5:0
Mintua 57 – Radim Hájek mezi stopery, Patrik, 6:0

Lukáš Farkaš po dvou průměrných utkáních je dnes opět skvělý. Odměnou je mu další gól na 7:0 v 61. minutě, kdy ho vysunul Lepi, Lukáš jen protáhl krok a namířil si to opět přímo na bránu.
O tři minuty později završuje náš střelecký koncert Radim Hájek.
Hrají se poslední minuty utkání. Naši jsou v obrovské pohodě, zdá se, že jde vše samo. Nutno ale vyzdvihnout nasazení, s jakým i v posledních minutách pracujeme po ztrátě míče. Presujeme, dohráváme souboje, poctivě se vracíme. Hrajeme i za kluky vzadu, kteří stabilně odvádí skvělé výkony a hlavně za Honzu, který nám za stavu 0:0 umožnil dvěma zákroky z říše snů se dostat do herní pohody. Nula na našem kontě proti takto těžkému soupeři je další velkou odměnou.
Aby toho nebylo málo, další velký soupeř, Rapotice, prohrává své utkání v Pacově. A tak kabina burácí po zápase, jako nikdy před tím.
Poslední dva zápasy jsme se mohli přesvědčit, jakou roli hraje hlava. Zatím co nás nekoncentrovanost doma proti Telči dostala pod tlak a těžko jsme se z této situace vyhrabávali, a koukatelné to určitě nebylo, dnes jsme se předvedli pravý opak. Toto nepřichází samo. Kluci vzali zápas zodpovědně, mnozí si odepřeli pálení čarodejnic, nebo ho minimálně zkrátili. Zahodili jsme ega, kdy chceme všichni útočit, dávat góly, vytvářet akce. Dnes jsme chtěli pracovat, poprat se, vše podřídit jednomu cíli. Odměnou je takto odvedené utkání.
Soutěž je ještě dlouhá. Nemá cenu se ale schovávat za laciná hesla. Máme skvěle nakročeno. Největším soupeřem si budeme my sami. Budeme muset potvrdit, že takto zodpovědně umíme přistoupit ke všem zápasům a nepřipustit komplikaci.
Za dnešek před klukama smekám.

V neděli se naši žáci představili v „azylu“ v Doubravníku, kde kvůli souběhu domácích utkání s přípravkami našli domácí prostředí. Po té, co v souboji našich úhlavních soupeřů o čelo tabulky podlehl Rantířov Rapoticím, jsme chtěli potvrdit náskok na čele tabulky. Katastrofální vstup do utkání a slabá produktivita nás však může v budoucnu mrzet. Dnes jsme to nakonec zvládli.
Ne, že bychom nebyli aktivní, ale co dokážeme neproměnit už je opravdu na pováženou. Zatím co se soupeř dostává jednou k naší šestnáctce a prohráváme 0:1. Co hůř, další z ojedinělých výpadů končí druhou pohromou, kdy Martin Kocourek vletí do soupeře v našem vápně jak utržený vagon a penalta je na světě. Kuba směr vystihl, ale byl krátký.
Naši kluci se dostali do situace, kterou letos příliš neznají. Prohráváme o dva góly, začínáme hledat výmluvy. Každý souboj je důvodem k rozhazování rukama a domáhání se faulu, za zkažené míče může vždycky někdo, jen ne já. Bezvýznamný aut na půlce hřiště je důvodem pro to se rozčílit. Soupeř nás má na lopatě, rozložené. A v podstatě nás dostává na koně sám, když ve 33. minutě malá domů přeskakuje, jinak vynikajícímu golmanovi soupeře nohu a míč končí v síti.
Už za dvě minuty se asi na osmý pokus trefuje Patrik Jindřich. V poslední 40. mintuě se pak po závaru ve vápně nejlépe zorientoval Matěj Jaroš.
Do druhé půle už nastupuje jiný, sebevědomý tým. Obzvláště levá strana je hodně aktivní. Honza Humpola, který nám odvádí skvělé služby v bráně tentokrát předvedl, jak má hrát krajní obránce. Ano, chce to mít hodně naběháno, je to náročné, ale Honza dokázal pilovat lajnu celý druhý poločas. Nebýt drobných technických nedokonalostí, byli by s Tomem Přikrylem ještě nebezpečnější.
V 55. minutě nás uklidňuje kapitán Lukáš Farkaš, který se po pauze utkáním trošku protrápil, jeho klid v zakončení je však obdivuhodný. Minuta 74. a Matěj Jaroš vysunutý do středu zálohy předvádí svoje oblíbené „akcičky“, jak on rád říká. Prochází přes 4 hráče, následně pod sebe chystá lahůdku na vápno Patrikovi, který trefuje bombu k tyči.
Po jedné spálené ložence v utkání se v 76. minutě trefuje Martin Kocourek, který dohrává utkání se zlomeninou, jak se ukázalo po zápase. V poslední minutě pak završuje hattrick Patrik Jindřich.
Soupeř dokázal hrozit jen z brejků, které zachytávali kluci v zadu a samozřejmě Kuba Réman, který je ve čtení hry a včasných výbězích hodně silný. Jedna střela z dálky v 75. min však zaplavala tak nepříjemně, že Kuba dokázal pouze vyrazit a my situaci nedohráli.
Dvě negativa zápasu je naše křehká morálka ve chvílích, kdy se úplně nedaří, na čemž se dá pracovat. Horší je pro nás ztráta jednoho z klíčových borců, Martina Kocourka. Čekají nás teď velice těžká utkání. Už příští týden jedeme na hřiště Rantířova. Soupeře, který nás zatím jako jediný dokázal porazit a dýchá nám na záda v tabulce společně s Rapoticemi. Následující utkání nám může dodat buď velký klid, nebo další průběh sezony pořádně zamotat a zkomplikovat. Co můžeme slíbit je, že se na něj dobře připravíme.
Díky patří Doubravníku za umožnění utkání na jejich hřišti.

Setkání doposud s nejtěžším soupeřem vyústilo ve velice napínavé utkání, které jsme zvládli ve svůj prospěch.
Hned z počátku nás soupeř zmáčkl a kluci se měli vzadu co ohánět. Jindy vynikáme směrem dopředu rychlostně, ale dnes měli naši borci, dokonce i rychlík Patrik, zdatné soupeře. Vzadu jsme naopak museli být celý zápas a hodně jsme se nadřeli, ale až na drobné výjimky zaslouží náš tým pochvalu. I když nutno říci, že soupeř své šance měl a zápas mohl dopadnout jakkoli.
My nejprve spálili šanci Patrikem Jindřichem a pak velikou tutovku neproměnil Tom Přikryl. Naštěstí Patrik dokázal trefit naskákaný balon zpoza vápna a vymetl horní růžek branky.
Druhá půle pokračovala podobně, naštěstí nám dal opět Patrik pohodlnější dvougólové vedení chvíli po přestávce.
Dá se říct, že jsme soupeře začali mírně přehrávat, když přišla poslední desetiminutovka. Oficiální zápis sice říká 0:2, nicméně jde zřejmě jen o překlep jinak výborného sudího. Osm minut před koncem Želetava našla okénko v naší obraně a dokázala snížit. A tak byl závěr napínavý až do konce. Nicméně jsme toto utkání zvládli a myslím, že tu mnoho soupeřů neuspěje.
Díky všem za poctivý a obětavý výkon.

První domácí utkání jara hostíme, za typického aprílového počasí, Třešť. Jedinou absencí je pro nás nemoc Ondry Tomáška. Jinak se nám marodka vyprazdňuje a jsme kompletní, včetně last minute posily, Radka Kaldy ze Štěpánova, který s námi ale strávil část přípravy. S šíří kádru jsme nyní hodně spokojení a bude se hodit nejen nám, ale nepřímo i oběma vyšším věkovým kategoriím při posunech hráčů.
Úvod utkání není úplně koukatelný, hra je plná chyb a nepřesností. Mimo kvalit soupeře se ještě pereme s kvalitou hřiště, které v tomto období není nikde v „topu“, někteří hráči mají tréninkové manko, další 4 mají v nohách zápas s dorostem, ať už celý, nebo jen část. Obzvláště nám chybí pohyb Lukyho Farkaše, který se cítil hodně unavený a naše hra na něm obyčejně hodně stojí. Hodně málo využíváme levou stranu, kde operuje Tomáš Přikryl, který neúnavně hledá volné prostory a dokáže hodně větrat obranu soupeře. A je to právě on, kdo dvěma góly otevírá skóre. Další dvě branky do poločasu přidává Patrik Jindřich. Vzadu jsme pozorní.
Do druhé půle nastupujeme s několika obměnami. Trošku se nám bortí obraz hry. Dokážeme sice soupeře mačkat i delší časové úseky před jeho pokutovým územím. Hodně bídně jsme na tom při zachytávání soupeřových brejků. Naše hra často připomíná rozestavení 4–1–1–4, kdy nám kraje zálohy zůstávají hodně nahoře, což by se nám nemuselo v jiných utkáních vyplatit.
Góly přidává Peťa Holánek a Patrik Jindřich. Naše obrana má ale hodně práce, několik dobrých zákroků předvádí Kuba Réman, obzvláště jedním excelentním vyběhnutím nadvakrát likviduje únik soupeře.
Utkání jsme zvládli, ale neustále se nám odkrývají nová témata k řešení.
Gratulace k úspěšné premiéře Ráďovi Kaldovi a díky všem zúčastněným. Od pondělka se připravujeme na těžkého soupeře v následujícím ko­le.

Dohrávkou posledního podzimního kola opět otevíráme cestovatelské okénko, tentokrát po dalším z předlouhých výjezdů do Kamenice nad Lipou. Krásné počasí, nádherný areál místního stadionu včetně umělé trávy ve městečku jen asi 2× větším, než je Nedvědice. Přátelští lidé a atmosféra. Výsledek, při kterém by se zdálo, že bylo vše zalité sluncem. Opak je pravdou.
Po celém týdnu nevolností už koncem týdne tušíme, že odjedeme bez kapitána a motoru hry, Lukyho Farkaše, což se definitivně potvrdilo v pátek. Ohroženy byly i starty Martina Kocourka a Matěje Jaroše, páteční zpráva, že jsou nakonec ok a jedou hodně mění situaci opačným směrem. Již delší absenci ze zdravotních důvoů má Tomáš Navrátil, po půl sezoně se s námi opět rozloučil Michal Merta, což je myslím škoda. Naopak s námi cestují dvě jarní posily. Z SK Rožná k nám přišel věženský Ondra Tomášek, z Vysočiny Jihlava se pak vrátil zpět domů Tomáš Přikryl.
Do zápasu jdeme se dvěma plány. Po, ne úplně úspěšné, generálce v Bíteši dostávají ve středu zálohy znovu šanci Radim Lepka s Tomem Přikrylem. Oba skvělí hráči, jen na některé posty ještě potřebují „dorůst“ fyzicky. Proti urostlým střeďákům domácích to nemají lehké, začátek zápasu jsme hodně pod tlakem. Dokážeme však vyrážet do protiútoků nejen přes Patrika, ale i přes kraje zálohy, Peťu Holánka a Lukáše Ondru. Hra se postupně srovnává a jsme to naštěstí my, kdo otevírá skóre. Nejprve mrzí nedohraná situace, kdy se Patrik uvolňuje na vápně a raketa směr cíl se odráží od břevna do vápna před bránu. Nereaguje ani soupeř, ani my. A tak odraz golman domácích pohodlně sbírá. V 16. minutě se dostává do vápna aktivní Petr Holánek a radujeme se poprvé.
Stále se hra přelévá z jedné strany na druhou, obě obrany jsou zatím pozorné. To už saháme k plánu B, kdy jde na kraj obrany Ondra Tomášek, Kuba Réman se posouvá do stoperské dvojice a do středu zálohy pak motorová myš, Martin Kocourek. Dlouho dobýváme soupeřovo území. Jednu skulinku si nachází Patrik Jindřich ve 24 minutě. Od té chvíle už začínáme na hřišti vládnout. V 32. minutě zvyšuje Martin Kocourek, a už se hecuje s Radimem Hájkem v jakémsi svém vnitřním minisouboji. Radim však směle hlásí, že to tak nenechá a už o 7 minut později se nejlépe ze všech orientuje ve vápně a poklízí propadený míč, čímž vyrovnává minisouboj a uzavírá poločasové skóre. I když nutno připomenout Patrikovu minimálně 1752% šanci (ne-li víc ), kdy ho fantasticky vysunul Přikryl, Paťa obchází golmana, a do prázdné brány … ne raději to nebudeme popisovat.
Nepustit soupeře do hry. V tomto duchu se nesly poločasové pokyny. Peťa Holánek už v přípravě ukazoval, že mu mimo pozice krajního záložníka sedí i post v útočné dvojici a již po dvou minutách druhé půle zvyšuje na 5:0.
Sestavou už se po té hodně točilo, prostor dostávají i kluci z mladších žáků, kteří už jsou u nás vlastně ostřílenými borci. Hodně si ale rozuměla trojka Holánek, Jindřich, Přikryl. Spolehlivě jim sekundovali ostatní. Právě Patrik s Tomášem se postarali o další 4 branky, každý po dvou.
Na druhé straně ojedinělé chybky v obraně posbíral pozorný Honza Humpola. Jednu akci dotáhl soupeř do zdárného konce v 58 minutě, kdy se nám dostal soupeř za obranu a se zakončením do šibenice Honza nic moc dělat nemohl. I po té ještě musel ale vytáhnout dva zákroky z řady velice obtížných a nechal nám klidné vedení.
Nutno ještě vyzdvihnout výkon rozhodčího. Málo kdy se na žákovských utkáních vidí takto kvalitní sudí. Frustrovaní hráči soupeře si museli nejednou pomoci faulem. Rozhodčí byl však neomylný, pouštěl hodně do výhod, případně dopískával zpětně, což je asi běžné, ale ne v naší kategorii. Ostřejší zákroky dokázal usměrnit napomenutími a kartami.
Dlouhá cesta domů se nesla ve veselém duchu, protože i mladší podali výborný výkon a s 6ti body a celkovým skóre 14:1 to prostě jede samo. Díky všem za výkon a přístup.

Dnešní druhé přípravné utkání s Velkou Bíteší jsme odehráli na soupeřově travnatém hřišti. Pro kluky to byla příjemná změna po podzimní přípravě na umělé trávě.
Od začátku zápasu hrajeme pod velkým tlakem soupeře, cca od 7 až 10 minuty se hra začíná vyrovnávat a obraz hry se postupně zlepšuje. Avšak v 18 minutě po nedůslednosti naší obrany dostáváme gól na 0:1. Ve hře nám chybí klid na kombinaci a máme problémy s důslednou hrou soupeře. V 28 minutě soupeř zvyšuje náskok na 2:0 a o minutu později po hrubých chybách naší obrany zvyšuje soupeř již na 3:0. S tímto výsledkem odcházíme do šaten.
Ve hře nám schází důraz a útočníci mají zbytečně velký respekt z urostlých obránců soupeře. Nedokážeme se navzájem dostupovat a chybí nám nabídka na nahrávku.
Do druhého poločasu vyměňujeme gólmany. Za dobře chytajícího Honzu nastupuje Kuba. Obraz hry se začíná vyrovnávat, ale v 52 minutě nás soupeř opět trestá. V 60 minutě snižuje Tomáš Přikryl na 1:4. Poté dostáváme soupeře pod tlak, ale šance které máme nevyužíváme. Avšak v 72 a 76 minutě soupeř navyšuje náskok o dva góly. V 80 minutě snižujeme gólem Patrika Jindřicha na 2:6.
Dnešní soupeř byl kvalitní a před prvním mistrovským utkáním nás důkladně prověřil. I přes nepříznivé skóre jsme zápas nevzdali a hráli až do poslední minuty. Děkuji všem za dnešní výkon a doufám, že do mistrovského zápasu to bude ještě lepší.
J. Lepka

Zimní přípravné období je velice dlouhé, konečně se kluci dočkali i vyústění v podobě utkání. Netajíme se vysokými cíli, proto i dnešní soupeř byl zvolen z vyšší soutěže, a sice Velká Bíteš. Ta měla prověřit, jakou práci jsme v uplynulých dvou měsících odvedli. Cíl splněn. V podstatě se ukázalo, kdo je trošku z formy, kdo si ulevuje v tréninku a pak „šlape vodu“ a koho naopak odvedená práce odměnila v podobě pohody na hřišti a sebevědomí v řešení jednotlivých situací.
První půli jsme byli mírně lepší. Peťa Holánek po spolupráci s Patrikem a po krásné průnikovce Fazi otevřel skóre dvěma góly. Hattrickem pohrdl ještě během první půle. Patrik pak také dokázal minout prázdnou bránu či spálit dva úniky. I tak přidal gól na 3:0. Soupeř snížil po rohu.
Druhá půle byla mnohem vyrovnanější. Nutno ale říct, že už jsme hodně šetřili Fazu a Patrika, které čekal dvojzápas ve finále zimní ligy dorostu. Patrik stihl ještě přidat druhý gól z přímáku, před koncem jsme naopak ještě inkasovali.
Dík všem zúčastněným, dobrá práce. Příští týden generálka tentokráte v Bíteši. Pak už nám začíná liga.
PaV: Výborný výsledek, gratulace všem, kdo se na něm podíleli. A velké poděkování Honzovi, Patrikovi a Lukášovi za pomoc dorostu. Všichni tři moc pomohli a byli platní i s dopoledním utkáním v nohách. Ještě jednou díky všem třem a taky trenérům, že kluky trochu pošetřili a odjezd s dorostem umožnili.

Tradičně se v zimě potkáváme s Tišnovem. Většinou jde o vyrovnaná utkání. Dnes vše začíná vlažnou rozcvičkou, která záměrně zůstala v režii hráčů Následuje katastrofální vstup do zápasu. První minuta, propadený míč za obranu na půlce u lajny jasně pro nás, místo skluzu na aut ale volí Tomáš špatně, chce míč uhrát, ale v souboji je pozdě.
Vázne rozehrávka od branky. Stopeři si nechtějí brát míče. Když už rozehrajeme, nefunguje nám dobře nabídka krajních záložníků, už vůbec ne střed hřiště. Výsledkem je gól na 2:0, kdy právě po rozehře od brány nekoncentrovaný Tomáš nahrává naprosto nesmyslně přes naše velké vápno, místo coby hrál do lajny a daruje soupeři jasnou situaci.
Na 2:1 snižuje Patrik po jednom z úniků a pěkné kombinaci s Fazou. Třetí gól v naší síti za nedlouho, opět po rozehrávce a ztrátě kousek za naší šestnáctkou. Míč jde do středu hřiště, kde jsme vcelku v dobrém postavení kolem našeho vápna, Matěj však není dost důrazný a pouští soupeře do střelby.
Postupem času se dostáváme do zápasu více, i když těžko pronikáme do soupeřovi šestnáctky. I tak se do slibných šancí dostává Faza, jednou Matěj, několikrát Patrik. Gól na 3:2 je spíš z kategorie šťastnějších, kdy Patrik dostane pod tlak chybujícího stopera soupeře a donutí ho ke ztrátě, z úhlu pak propálí golmana.
Do druhé půle nastupujeme v trošku obměněné sestavě, jako v první půli zkoušíme kluky na některých nezvyklých postech.. V bráně Radim Hájek, Kuba Réman se přesouvá na stopera s Matějem, Tom Litobroský na kraj obrany, Štěpán Janeček s Radimem Lepkou do středu zálohy. Faza nezvykle na kraji.
Druhá půle je ve znamení naší naprosté herní dominance. Nosičem vody je Štěpán Janeček z mladších, který fantasticky odebírá míče ve středu hřiště a dobře kombinuje s Lepim či krajáky. Ze stopera ho doplňuje Kuba Réman, který i přes svůj menší vzrůst má skvělý odhad na míč a je výborný v soubojích. Pravou stranu hodně větrá Faza s Tomem Litoborským.
Bohužel nám to nepadá. Zahazujeme spoustu šancí. Krásné uvolnění přebráním míče otočkou mezi obránci do vápna se objevuje tváří v tvář Faza, který se většinou nemýlí. Dnes byl na golmana Tišnova krátký. Příležitostí ke gólu je více. Náš střelecký zmar dokládá závar před bránou, kdy už je golman několikrát překonán, ale zaskakují na čáře blokující hráči. Ani na čtyřikrát se nám nepodaří míč procpat do sítě.
Soupeř se dostává na naši půli až po 30 ti minutách hry. Po sérii rohů, které jsme přestáli to už už vypadá, že se z tlaku dostaneme. Přichází ale ztráta ještě na naší půli a ojedinělá chyba v zadních řadách a soupeř stojí ve vápně tváří v tvář bezmocnému Radimovi.
Za krátko ještě snižuje Patrik na 4:2. V posledních dvou minutách ale dochází k velké minele kdy se Kuba se Štěpánem nedomluví, oba vyráží na soupeře, oba pozdě po prvotním zaváhání a soupeř využívá tohoto okénka k brejku 3 na 1, který dotahuje do konce.

Ukázala se spousta věcí. Důležitost koncentrace, která chyběla spoustě hráčů a po 20 ti minutách lovíme 3× balon ze sítě. Spousta hráčů je na tom zatím bídně fyzicky. Nejednou, už v první půli, mají kluci ruce na kolenou a oddychují. Z toho plynou zkažené přihrávky, slabá nabídka apod.
Naopak druhá půle přináší několik výborných výkonů Radim Lepka hodně ožil při návratu do středu hřiště. O Štěpánově vynikající práci už řeč byla. Výstavba hry přes kraje obrany se hodně zvedla s Tomem Litoborským a mladým Tondou Pospíšilem. Patrik každým zápasem hodně žije, dnes si výborně chodil pro míče a ve druhé půle nejednou dostal soupeře do problémů výborným presingem.
Čeká nás spousta práce, podmínky máme výborné. Teď je to, kluci, na nás, jak k tomu přistoupíme.

Začátek přípravy jsme si zpestřili halovým turnajem ve Svitávce. Nádherná hala v obci velikostí podobné Nedvědici skýtá ty nejlepší podmínky. Turnaj byl navíc hodně kvalitně obsazený.
Že máme ve svých řadách hráče vysokých individuálních kvalit tak nějak víme. Že nám vázne kombinace tušíme z fotbálků na Lomnici a ze hřiště za školou. Velkým problémem může být naše hlava v situacích, které z podzimní části až tak neznáme, a sice kdy jsme horším týmem. Rádi hledáme viníky ve druhých, v míči, špatné sestavě a kdo ví co všechno nás ještě může tak zásadně ovlivnit. Jen ne nikdy v nás samotných. Snad jednou dojdeme na to, že je to vždy jen o nás, jakési disciplíně a chladné hlavě v těžších situacích.

N – Boskovice 0:9
První polovina zápasu jako bychom nebyli na hřišti. Futsalový míč nám dělá na začátku problém, stejně jako jakákoli rozehrávka. Na druhou stranu proti nám stojí hodně kvalitní soupeř. Ve druhé polovině zápasu už sem tam vystrkujeme růžky, ale žádná sláva to není. Trošku práce nás pak čeká v kabině, abychom se utvrdili, že všechno okolo není na h…, že tan balon i ta tělocvična je pro všechny stejná apod. Holt od doby přípravek, kdy si kluci neuměli zavázat kopačky hodně vody uplynulo a většina už má jakýsi názor. 

N-Žijeme hrou B 5:4
Trošku „přívětivější“ soupeř a pár změn v sestavě nás dostal do lepší náldy. Faza hattrick, po gólu pak přidali Matěj Jaroš výstavním bodlem (tedy on říká šajtle) do břevna a za čáru, jeden gól dal tradičně aktivní směrem do předu, Patrik Jindřich.

N – Žijeme hrou A 4:6
S pozdějším pomyslným vítězem turnaje jsme odehráli hodně dobré utkání, jen škoda, že ztrácíme klid v situacích, kdy jsme pod větším tlakem. Dokonce jsme vedli 2:0, soupeř ale postupně otočil na 2:3 a rázem začal na hřišti blázinec. Vše směrem do předu a něklik brejků 2 nebo 3 na 1 a soupeř se urval až na 2:5. Dokázali jsme snížit až na 4:6, ale na více čas nezbyl.
Góly Faza hattrick, jednou Patrik Jindřich.

N – Chrlice 4:2
Vyrovnané utkání, Faza výjimečně nedal hattrick, ale „jen“ jeden gól (takže asi slabší chvilka ), za to se dokázali prosadit po gólu Patrik Jindřich, Radim Lepka a po celý turnaj výborně hrající Matěj Jaroš.

N – Kuřim 09 6:1
Závěr proti kuřimskému ročníku 09 byl jakousi jednoznačnou záležitostí, ale nutno říct, že na naší straně byla fyzická část, po technické stránce byla radost koukat na mladé soupeře. I my jsme ale nezůstávali pozadu.
Góly: Faza hattrick (takže slabší chvilka pominula), Jaroš, Holánek a v posední vteřině dalekonosnou bombou do šibenice uzavřel naše vystoupení Honza Humpola.

Výsledky se nesčítali, nicméně tabulka by vypadala následovně, ze druhého místa na třetí by nás posouvalo jak skóre, tak horší vzájemný zápas. Ke vzájemnému utkání týmů Žijeme hrou nedošlo, ale vítězství v pomyslné tabulce přisuzuji Ačku.

1. Žijeme hrou A 13b
2. Boskovice 9b
3. Nedvědice 9b
4. Chrlice 6b
5. Žijeme hrou B 6b
6. Kuřim 09 1b

Úspěšnou premiéru v našem dresu si odbyl Ondra Tomášek, kterému gratuluji. Zbytku týmu díky za vzornou reprezentaci, a makáme dál.