Přípravka starší - aktuálně

Poslední utkání se hodnotí těžko. Soupeř velmi dobrý, na druhou stranu nám kluci ročníku 2016 ukazují nejen svoji šikovnost, ale hlavně tu zdravou agresivitu, která spoustě z nás chybí. Soupeř nám vrací desítku z posledního střetnutí a jednoznačně a zaslouženě vyhrává.
Co hůře, musíme řešit to, že nám někteří prohru neunáší a sklouzávají k nefér zákrokům. Jeden z nich už „smrděl“ otevřeným kolenem a je jen z podivem, že soupeř vyvázl bez zranění. No a když nám stejný hráč udělá asi o dvacet vteřin další skluz zezadu, musí zkrátka dolů ze hřiště si schladit hlavu. Nehledě na to, že toto není prezentace, kterou chceme ukazovat.
A tak pokud chceme končit pozitivně, těžko budeme vybírat nějakého jednotlivce nebo moment po utkání, které se nám nepovedlo. A tak hrdinou budiž Honza Koukola, který se sebezapřením toto utkání odchytal i přes to, že už v poločase sotva stojí na nohou. I když nějaký gól jde na jeho vrub, tak na druhou stranu vytáhl i několik skvělých zákroků a po utkání měl všeho viditelně plné zuby. I někteří spoluhráči/ky se k němu seběhli ihned po závěrečném hvizdu a poplácáním mu symbolicky děkovali za výkon.

Poslední utkání soutěže pro nás ještě neznamená úplný konec sezóny, a tak na nějaké hlubší zhodnocení je ještě čas. Takže jen ve stručnosti díky všem, kteří s námi tuto sezónu táhli, od hráčů po rodiče, za téměř bezproblémový průběh. Museli jsme se na rychlo sžít s kamarády z Rožné, zvládnout logistiku na utkání a zimní turnaje a tak nějak nám téměř vymizelo takovéto „přemlouvání hráčů a rodičů k činnosti“. Zdá se, že jsme vytvořili dobrou a soudržnou partu a my všichni, co jsme touto sezonou prošli od jejího začátku až do konce to zřejmě děláme rádi a baví nás to. A hlavně se viditelně zlepšujeme, i když to třeba výsledkově není vždy zřejmé. Prozatím díky, partičko, a jak už jsem zmínil, určitě si to ještě probereme důkladněji.

Naše poslední dvojutkání jsme si chtěli užít a určitě si i zakřičet vítězný pokřik. To se nám dnes nepovedlo, ale převážně první utkání se muselo líbit. Padalo hodně gólů, byla v něm spousta soubojů.
U nás bohužel po celou sezónu platí to, že góly dostáváme tak nějak příliš snadno, naopak střílení branek visí převážně na dvou lidech a k nim se tu a tam někdo přidá. Škoda, že dnes Honza Koukola nebyl zdravotně v pohodě, i tak dal 6 branek, ale bylo znát, že hlava, která ho bolela prostě nebyla schopna se soustředit dvě utkání. O co je silnější dopředu, o to méně funguje dozadu, obzvlášť dnes. Vojtovi nelze upřít snaha, ale opět je bohužel pro nás důsledně bráněn. Ostatní slušné utkání, trochu nad průměr vyčnívá velmi aktivní Kuba Uryč.
Co musíme dát týmu ke cti je to, jakým způsobem k utkání přistupují. Opět prohráváme 3:0, do poločasu je srovnáno 4:4. Ve druhé půli opět taháme za kratší konec a jen dotahujeme. Nicméně se hraje až do konce, nic se nevzdává. Prohrát nechce nikdo, ale když už to má přijít, chceme aby to bylo právě po takovémto výkonu. Gratulace soupeři, my odcházíme s hlavami nahoře.

Rozjetí na 100 km/h z předešlého utkání jsme vletěli i do druhého dnešního zápasu a v prvních minutách nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl nastat problém. Jak mocná čarodějka je psychika jsme se ale dnes plnou měrou přesvědčili asi po pěti minutách a pomyslně jsme zbrzdili ze stovky na nulu, a dál už ne jen proto, že nebylo kam.
Rozehráváme utkání, Honza opět hodně aktivní. V úvodu přechází dva hráče a střílí rychlý gól. Získáváme míče, vcelku zdařile se pokusíme tu a tam o kombinaci. Přichází jeden brejk soupeře po lajně a útočník šťastně propíchne bodlem balon na přední tyč. Vyrovnáno. I nadále jsme mírně fotbalovější, ale chybí tomu góly. Vojta se střelecky trápí, Honza je taktéž bedlivě střežen a utápí se v kličkách. Štěpánov moc neví, co s námi. Z lavičky soupeře se nese hurónský řev, který už do konce téměř neustane. Soupeř je důrazný a hladový. Navíc mu padne druhý a třetí gól a my se během pár vteřin úplně vytratíme ze hřiště. Téměř každý nákop před naši bránu končí v síti, asi polovinu gólů dostáváme z rohu.
Soupeř pochopil, na kom naše hra stojí, Honzu a Vojtu úplně vymazává ze hřiště, co hůře, padá mu tam úplně vše, ať už jde o připraveno střelbu, či zakončení někde z nesmyslného úhlu, nebo dokonce nákop z půlky hřiště. Hlavy jsou svěšené, Vojtu najednou bolí každý druhý střet, polehává a je na něm vidět, jak si nechal hru otrávit. Stejně tak dochází baterky Honzovi a zbytek týmu už se s danou náladou veze, další, který by tým strhnul k nějakému lepšímu výkonu mezi námi bohužel není.
V poločase jsme zkusili tým trochu zklidnit, a namotivovat. Opět vstupujeme do druhé půle vcelku dobře, ale zatím co my neproměníme, soupeř dává z první akce gól a hráči už sami nevěří, že to můžeme zvrátit. Naopak schytáváme debakl, který hodně mrzí. A jak jsme vyzdvihovali Vírské za fotbalový projev a řešení situací, musíme vyzdvihnout i Štěpánov, který toto nahradil důrazem, vynikajícím zakončením a hlavně obrovským hladem po gólech a výhře, což nám nejen dnes chybí.
I z toho utkání se určitě odrazíme směrem do budoucna. Musíme zapracovat na hlavách. Ne každé utkání se daří, ne vždy budeme mít navrch a holt se někdy budeme muset porovnat s věcmi, které nám příliš nevyhovují, jako byl třeba dnešní důraz soupeře. Prohrát můžeme, ale ne tímto způsobem a rozdílem. Protože až tak zle na tom opravdu nejsme.

Z nuly na sto a zase zpět. Takto dnes vypadala naše utkání. První soupeř Vír, který nás nedávno porazil a my mu to chtěli vrátit. Navíc máme jedno společné téma a tím jsou vstupy do zápasů, které nemáme dobré a téměř vždy doháníme nějaké gólové manko.
Dnes si parta sama pohlídala, aby rozcvička proběhla tak, jak má být, aby nám nikdo „nechrápal“ v úvodu utkání.
Dominantní výkon řídil jako obvykle uprostřed hřiště Vojta, kterému ale dnes vyschl střelecký prach. Obrovskou aktiviou hýřil Honza Koukola, kterému to naopak padalo a dal nám potřebný klid. A tak se postupně trefují holky ve předu. Nejprve Aneta Navrátilová, následně Zuzka Hájková, která si navíc připisuje 4 asisence, ke konci utkání i Elča Chvátalová a to měli obě posledně zmíněné nakročeno na hattrick.
Ke konci utkání jsme sestavou hodně míchali, a tak se naši spolehliví obránci dosali i dopředu. Třeba Jonáš Šimáček své první střídání ve středu zálohy hned okořenil brankou. Dnes (opět) vynikající Sofi Šustalová nerada změny, ale i pro ni byly chvilky ve předu snad přínosem. Páťa Pilát se v útkou občas pohybuje v mladší přípravce, i za nás to zvládl se ctí.
Naopak si řemeslo obránců vyzkoušeli Ti, kteří tam příliš, nebo vůbec nenastupují. A jistě se přesvědčili, že nejen střílení branek je ta náročná část, ale i odbránit, odebrat míč, konstruktivně založit útok je také náročná součást tohoto sportu. Nějaká okénka to vzadu otevřelo a tak jsme lovili ze stě 3×, ale to nic nemění na velmi dobrém výkonu.
Nechci se pouštět do hodnocení soupeřů, ale toto budiž výjimkou. Tým Víru působí hodně sympaticky. A ať už vede, či prohrává, úplně nemění svoje plány. A tak proti nám nastupují jak velmi šikovní a atletičtí kluci, kteří nás hodně větrají, tak podobný prostor dostává třeba malý klučík, který nemůže fyzicky zatím stačit starší přípravce, ale nechybí mu zápal, bojovnost a radost ze hry. Zdá se, že kolegové mají svoji cestu, jdou po ní a neuhýbají z ní. A i když výsledek dnes vypadá drtivě v náš prospěch, rozhodně hrají hezký fotbal, i když někdy právě na úkor výsledku a neuchýlí se k nějakému bezhlavému nakopávání míčů.
My odcházíme s dobrou náladou na krátkou pauzu a už za 10 min jdeme na druhý zápas.

V tomto utkání jsme namotivovaní, důslední, soustředění. Jak jsem v hodnocení předešlého utkání zmínil, mnohdy žasneme nad tím, co všechno ještě nezvládáme i přes neustálé opakování. A pak stačí asi hodinka pauzy, jakési zklidnění se a lepší soustředění. Trenéři jsou najednou zbyteční, protože hráči na sebe mluví, sami se upozorňují na neobsazené hráče, vypomáhají si.
Směrem dopředu hodně stojíme na Vojtovi Hovorkovi, na kterém je vidět, kdy ho utkání baví a kdy ne. Toto byl ten lepší případ. Je téměř u všeho. Pět gólů dal, na některé přihrál. A to ještě pár akcí končí na tyčích, břevnech, nebo vedle. Do toho brání, odebírá míče, zakládá útoky. S jeho výkonem pak rostou i další. Tobias si několikrát troufá vzít zodpovědnost na sebe a dvakrát je úspěšný. Kuba Uryč také předvádí několik pěkných akcí po lajně. V závěru utkání už mícháme i s posty. A tak si Elča vyzkoušela úspěšně hru obránce, jako třeba i Kuba. Mladší se také otrkávájí. Čím dál odvážnější je ve předu Áďa Kadleček, Radek Blažek teď na jaře mimo stabilně dobrých výkonů na obraně sbírá první minutky na záloze. Patrik Pilát utkání uzavřel ukázkou klidu a rozvahy, kdy Vojtovu přihrávku za obranu poklidil s hlavou na hoře mazácky placírkou k tyči okolo nohou golmana.
Je škoda, že zatím máme tak nestabilní výkonnost. Dokážeme zahrát fantastická utkání, stejně jako předvést něco naprosto šíleného. Vždy je to o tom, co předvede soupeř, ale už jsme dokázali porazit ty, co si s náma, lidově řečeno, utřeli zadek. Stejně jako jsme dokázali propadnout v zápasech s těmi, které jsme před tím dokázali porazit. Vše je o hlavě, nastavení se na zápas a víře v to, na čem postupně pracujeme. A tak jsme sami zvědaví, jestli výkony budou dál, jako na houpačce, nebo se nám třeba povede udělat nějakou sérii výher. Makáme dál.

Kategorie přípravek jsou hodně o trpělivosti a postupných krocích v rozvoji hráčů. A v podstatě každý týden se uděje něco, kdy 100× opakovaná věc prostě zase a zase nezafunguje, přitom jde o úplné základy. Na druhou stranu můžeme vidět, že stačí jen málo, abychom danou činnost nakonec zvládli. Někdy je to bohužel i negativní zpětná vazba od trenérů, nebo pocit, jak zkousnout vysokou porážku.
Potkali jsme se opět s velmi kvalitním soupeřem, zatím co my už stabilně doplňujeme tým kluky z mladší přípravky. Jsme hodně pod tlakem a je vidět, kdo tyto situace zvládá lépe a kdo hůře. Měřín hraje s chutí, nasazením a důrazem. Navíc je oproti ostatním soupeřům této soutěže kvalitní při práci s míčem. A tak přistihneme naše hráče, že neumí obsadit soupeře třeba při standardce nebo po ztrátě míče. Téměř všechny góly vyplynuly právě z této nedůslednosti. Můžeme se upozorňovat před zápasem, během něj, v poločase. Nefunguje. Hlavou v tu chvíli letí spousta jiných věcí, které zaměstnávají mysl hráčů natolik, že jdou základy úplně stranou.
Co je smutnější, v závěru utkání se více soustředíme na pošťuchování či slovní ataky se soupeřem, který se evidentně vyžíval v provokování a těchto situacích. Výsledkem je několik nepěkných střetů z obou stran a je z podivem, že všichni vyvázli zdraví.
O výsledku netřeba mluvit. A ta nepříjemná zpětná vazba po utkání opravdu přišla. I přes kvality soupeře jsme se porazili tímto výsledkem převážně sami. Herní a systémové chyby jsme si vysvětlili, i jmenovitě. To, že chyby k fotbalu a učení se jej patří, stejně jako to, že si je rozebereme, ukážeme, na to už si kluci a holky zvykli a toto berou ve většině případů jakou součást tohoto sportu, stejně jako ta příjemnější část v podobě pochvaly ve chvílích, kdy se nám daří. K chování a vyjadřování na hřišti (ač třeba v jakési sebeobraně), které jsme dnes někteří předvedli jsme už tak benevolentní nebyli a tolerovat ho dále nebudeme. Snad i toto jsme uvnitř tak nějak přijali a nedočkáme se situace, že někoho nenecháme dohrát.
Ne všichni jsou schopní nepříjemné věci přijmout tak, jako jsme se to za společného působení už naučili my. Ne všem toto prostředí vyhovuje, někteří už s námi nejsou (bohužel), ale i toto berme jako průpravu do života. Vždy se mi dařit nebude, vždy mě nebudou jen plácat po zádech. Za svůj výkon a chování si nesu zodpovědnost, stejně jako za to, jak jsem či nejsem prospěšný pro kolektiv. A tak budiž největší výhrou dnešního dne, jak jsme úvodní zpackané utkání zvládli v hlavách a jak jsme nastoupili do toho dalšího.

Pohled na výsledek Křižanova s Bohdalovem (9:2) v nás budí respekt. Herně však vůbec nepropadáme, spíše naopak. Bohužel v koncovce bychom potřebovali příspěvek více hráčů.
Každý tým velice rychle pochopí, kde je největší hrozba. Téměř každý zápas slyšíme: „Hlídejte si pětku“. Vojta Hovorka má tak často zápasy, kdy je okopáván, zdvojován až ztrojován. Dnes konečně začíná využívat toho, že na sebe váže hráče a rozdává nádherné kolmice útočníkům. Zatím co holkám chybí rychlost a síla, Kuba Uryč rychlíkem určitě je, bohužel nás zase oproti kolegyním z útoku zatím trápí práce s míčem.
Jako obvykle prohráváme. Naštěstí je hodně nabuzený Honza Koukola, který první zápas odchytal. Bere hru na sebe a dává 2 rychlé góly. Nedokážeme se výsledkové utrhnout. Vždy vedeme, následně soupeř vyrovná. Do poločasu střílí dvě branky ještě Vojta Hovorka.
Bohužel první akce druhé půle nás nachytává nesoustředěné a je vyrovnáno. Postupem času se začíná projevovat nízký počet hráčů a čtvrtý poločas ve dvou utkáních hraných po sobě. Začínáme ztrácet v soubojích, už nenapadáme tak, jako doposud. V naší síti končí dalších 6 míčů, za nás jen koriguje Honza.
Těžce narážíme na svoje limity. Hra stojí hodně na Vojtovi, ten se nám každou minutou vytrácí ze hřiště. Velmi dobrou formu má Honza Koukola, který má ale obecně trochu potíž s pohybem, i když se jeho běžecký příspěvek za poslední dobu hodně zvedl a pokud bude pokračovat v poctivém tréninku, bude velkou oporou. Velmi poctivé výkony podávají ostatní směrem do presingu a defenzivy. Hodně zapracovat ale musíme na soubojovém chování. Spousta centrů nebo odražených míčů u naší brány končí gólem v naší síti. No a to zakončení …
Dnešní oba zápasy byly velmi náročné, soupeři kvalitní. Byli jsme vyrovnaným protivníkem oběma. Myslím, že dnes musíme pochválit nasazení a bojovnost v obou utkáních, ač poslední poločas nám úplně došli baterky a propadali jsme, nelze říct, že bychom se o výsledek neprali do poslední chvíle.
Díky všem zúčastněným za výkony.

Dnešní první utkání nás čekal Bohdalov. Hra není příliš koukatelná, je z obou stran pomalá, plná nepřesností. Jako už tradičně v začátku neproměníme jednu dvě šance, pak dostaneme gól a na chvíli se z toho hroutíme. Až za stavu 0:3 se poprvé trefuje Vojta Hovorka a za krátko znovu. Teprve pak hra nabírá na obrátkách. Bohužel těsně před poločasem inkasujeme znovu, na rozdíl jednoho gólu naštěstí snižuje Elča Chvátalová.
Druhý poločas je hodně velký boj. Začínáme být lepší, ale góly padají jen po jednom na každé straně.
Už už to s námi vypadá bledě, vrháme vše do útoku včetně Honzy, který se zapojuje z brány. V posledních vteřinách dostáváme výhodu přímáku asi z 20 metrů. Vojta Hovorka trefuje a radujeme se z bodu.

Dobrý pocit máme už těsně před utkáním. Kluci a holky si užili volna, těsně před začátkem už společně byli na hřišti a rozcvičovali se na další utkání.
Zápasy z Rozsochami bývají vždy nahoru a dolů, a právě bojovnost soupeře jsme vždy vypichovali jako jejich velkou přednost. Na hřiště však nastoupil jiný tým domácích, než v prvním utkání. Uklidnili nás i rychlé góly a najednou jsme živější, důraznější, rychlejší.
S chutí si zastřílel Honza Koukola, který první zápas chytal, Vojta Hovorka se utkáními trochu protrápil, ale i on nakonec zaznamenává dvě branky. Hattrick měla na kopačkách Elča Chvátalová, která také nakonec zůstala na dvou trefách. No a výstavní kus trefuje z pozice brankáře Tobias Vacenovský, kdy sbírá přihrávku za obranu a téměř přes celé hřiště posílá míč pod klacek soupeřovi brány. Svoje šance neproměňují další – Páťa Pilát posílá na bránu slušnou střelu z dálky. Aktivně hrající útočníci Jirka Vyžrálek a Kuba Uryč tentokráte také střelecky mlčí. Zuzka Hájková v poslední minutě nastřeluje tyč.
Rádi jsme si zakřičeli vítězný pokřik a šli se pozdravit s našimi fanoušky. Cesta vlakem se tak probíhala v dobré náladě.

Domácí prostředí nám tentokráte poskytl stadion v Rožné. V prvním utkání jsme přivítali Vír. Hráči se hodně těšili při vzpomínce na podzimní utkání, kde jsme vyhráli vysokým výsledkem. Nadšení jsme brzdili při pohledu na výsledky posledních zápasů, a že půjde o úplně jiný zápas jsme viděli i při pohledu na hřiště. Jestli tvrdíme, že Tobias je u nás nejlépe „narostlý“ hráč, ve Víře by vrzůstově zapadl do průměru.
Utkání nakonec bylo většinu zápasu vyrovnané. Poločas 1:1 byl spíše o neproměňování šancí na obou stranách. Za nás se trefil při své premiéře pouze Jirka Vyžrálek, který potvrdil geny „Smrťáka“, jak se přezdívá Jiřímu staršímu a po vzoru táty sebral vypadený míč, utekl všem a zakončil.
Ve druhém poločase měl vedení na kopačce opět Jirka, tentokrát svůj nájezd neproměnil. Naopak inkasujeme dvakrát my. Od té doby jsme to asi podvědomě zabalili. Nedostupujeme hráče, nevyhráváme souboje, hra je pomalá, bez šťávy.
Jiskru naděje ještě vykřesal Vojta Hovorka, kterému to po spoustě neúspěšných pokusů konečně padlo.
Absolutně nezvládáme poslední tři minuty utkání, kdy nám soupeř nasypal tři rychle po sobě jdoucí branky a utkání zlomil.
Naprosto chápeme, že dojdou síly, obzvlášť těm, co se vrátili po nemocech a dlouho netrénovali a nehráli, nebo klukům z mladší přípravky, případně holkám, které to mají fyzicky vždy o něco složitější. Co však bylo týmu vytknuto ihned po utkání bylo nasazení a bojovnost, která scházela od začátku utkání, obzvláště pak od vstupu do druhé půle. Hráči dostali úkol se v hlavách připravit na další utkání a ukázat nám trenérům, že se pleteme, když jsme je nařkli z toho, že o výsledek dostatečně nebojují. Byla celá hodina na to si myšlenky urovnat a nějak to zvládnout.

Ve druhém utkání bohužel nestačíme běžecky a silově. Nažhavení domácí zápas hravě dostávají pod kontrolu už v první půli. Za nás se trefují pouze Hovorka a Chvátalová.
Jak už bylo řečeno, dnes se tým musel vypořádat s velkou marodkou, doplněn hráči mladší přípravky podal statečné výkony a budeme se těšit na další utkání, kde snad budeme moci ukázat svoji opravdovou sílu.

Výkony a výsledky dnešních dvojutkání jsou ovlivněny četnými absencemi. I tak musíme hráče pochválit za statečný a bojovný výkon.
První utkání se Štěpánovem nezačínáme dobře. Prohráváme už 3:0, ale nebalíme to. Snižuje Hovorka, těsně před poločasem pak bombou z dálky do šibenice Koukola.
Snížení nám vlévá krev do žil, bohužel do zakončení se příliš nedostáváme. Soupeř zakopává míče do autů, hru kouskuje a pozorně brání. Co hůř, jednu z mála akcí proměňuje, následně vypadáváme z koncentrace a dostáváme další gól. Tlačíme dál, ale bez pořádného zakončení. Při jedné z akcí se před bránu proháčkovala přes dva hráče Hájková a snížila na konečných 3:5. Na více už bohužel nebyla síla.

Po úvodní výhře jsme pozorovali, jak Měřín ničí Bory vysoko 21:1. Z našich hráčů byl znát respekt, když se v kabině ozývalo na adresu budoucího soupeře, jak jsou dobří. Z tohoto utkání se nakonec vyklubal duel, který dává smysl na všechny strany. Utkání velmi vyrovnané, s obrovským nábojem, místy i přiostřené. Oba soupeři museli vydat svoje maximum. V těchto utkáních se nevyplácí vypadnout z koncentrace a je škoda, že jsme to byli mi, kdo z nepozornosti dostal soupeře na koně.
Začali jsme dobře, vedeme gólem Radima Vyžrálka. Za nedlouho je srovnáno, na 2:1 dává opět Radim, do poločasu je vyrovnáno znovu.
Po změně stran prohráváme, do zápasu nás dostává Vojta Hovorka. Za vyrovnaného stavu můžeme litovat šance Anety Navrátilové, která z těžké dorážky míjí odkrytou levou polovinu brány, nebo několika akcí Vojty Hovorky a Radima Vyžrálka, které končí těsně vedle.
Utkání se zvrhává v jízdu nahoru-dolů. Gól dostáváme z brejku po našem rohu, kdy se všichni vrháme do útoku a nezajistíme odražený balon.
Snížení pak má na kopačce Vojta Hovorka, který trefuje tyč a odražený balon vytahuje po dorážce Zuzky Hájkové téměř ze šibenice brankař soupeře.
Neproměňujeme penaltu a po břevně čelíme dalšímu protiútoku.
Dvě minuty do konce vrháme vše do útoku. Ránou přes půl hřiště Vojty Hovorky výbornou hokejovou clonou Radima Vyžrálka před bránou snižujeme na rozdíl jediného gólu. Závěrečný nápor ale vyústí ještě v jeden brejk soupeře, který je smeten faulem v našem vápně v době, kdy už se chystáme písknout konec. Soupeř proměnil a odchází jako vítěz o dvě branky.
Celý tým byl hodně zklamaný, že se nepovedlo dotáhnout obrat do konce. Ale i přes to si všichni vysloužili velkou pochvalu za odvedený výkon.

Úvodní utkání podzimu na domácí půdě se vydařilo. Soupeř byl velmi bojovný, nicméně jsme většinu utkání měli převahu. Padala spousta gólů a to jsme ještě minimálně dvakrát tolik šancí neproměnili. Nutno ocenit vynikajícího golmana Borů, který předváděl fantastické zákroky.
Naše hra byla také koukatelná, za zmínku stojí akce ze druhého poločasu, kdy vysoko hrající Tobias v bráně sbírá všechny odkopnuté míče a rozdává je skvěle do krajů. Během několika vteřin přihrávkami mezi všemi hráči jsme vyjeli od brány až do zakončení. Tato nejhezčí akce dne brankou neskončila právě kvůli vynikajícímu brankáři hostí, ale jinak sklidila velký potlesk.
To náročnější utkání nás ale teprve čekalo.

Po dlouhé zimní přípravě, kde jsme většinu zimy sbírali jednu omluvenku za druhou a nebyli jsme schopní se dát dohromady na nějaký turnaj nebo přípravu jsme byli rádi, že před prvním mistrovským utkáním můžeme alespoň jeden přípravný zápas odehrát. V Lažánkách jsme odehráli 4×15 minut, dokázali jsme
3 čtvrtiny vyhrát a jednu remizovat. Dopředu jsme hráli s chutí, vzadu se nějaké chyby vyrobili, na těch zapracujeme. Ale obecně jsme byli spokojení my, trenéři, ale hlavně hráči samotní odjížděli plní úsměvů a spokojenosti. Zjišťují, že pravidelný trénink se vyplácí, většina z nás je odvážných 1v1, ve hře se nám objevuje spousta přihrávek. I v zakončení se lepšíme, i když tam to rezervy má. Už se těšíme na neděli na úvodní domácí mninturnaj. Určitě půjdeme nažhaveni.
Díky za všem zúčastněným za výkony

N/R – Lažánky (jednotlivé čtvrtiny)
6:2 – Hovorka 6
3:2 – Šimáček, Hájková, Hovorka
3:2 – Hovorka 2, Vacenovský
2:2 – Hovorka 2

S každým soupeřem jsme hráli dvakrát.

Výsledky:
N.- Hamry 0:0, 1:2
N.- Vrchovina 0:4, 0:3
N.- Nová Ves 0:5, 0:3
N.- Polička 0:5, 1:5

Ještě o jedno utkání jsme si prodloužili podzimní část. Můžeme mít radost z dominantního a sebevědomého výkonu. Hráno na 3×15 minut (nakonec poslední třetina dohodnuta na 20 min) jsme byli v prvních dvou třetinách jasně lepším týmem na hřišti. Ve třetí v poslední pětiminutovce jsme trochu ze hry vypadli a dostali 4 góly. Příčiny možná hledejme v únavě, možná v nějakém podvědomém vypuštění zápasu kdy jsme se přestali někteří vracet do zadu a napadat. Poslední gól, kdy místo, co bychom dohráli situaci přestaneme hrát a reklamujeme aut budiž zdviženým prstem, stejně jako vypuštěný závěr. Snad se z tohoto poučíme. Jinak můžeme říct, že jsme utkání zvládli a potvrdili progres, který jsme za dva měsíce práce udělali.

Jednotlivé třetiny FKD x SKPN:

1. 0:2
2. 1:4
3. 5:3

Pondělní dohrávka byla divácky velice pohledná. Velmi rychlé a vyrovnané utkání jsme zvládli a podzim zakončili výhrou.
Vítězství se nerodilo lehce. Hra byla velmi vyrovnaná a v náš prospěch rozhodla velká bojovnost všech, misku vah převážili individuální výkony. Motorem středu hřiště je už tradičně Radim Vyžrálek, který ke spoustě gólů začíná rýsovat i krásné kolmice, především na Honzu Koukolu a roženské duo si hodně rozumí. Zadní řady nám drží Vojta Hovorka s Jonášem, Sofie Šustalová už je taky stabilím členem a Kuba Uryč tak mezi ostřílenými sbírá zkušenosti a jde nám také hodně nahoru. Velkou radost máme z útočného tria holek Zuzky Hájkové, Elči Chvátalové a Peti Korbičkové, které nám odvádí skvělou práci ve předu, začínají nám podstupovat čím dál více soubojů a dokonce je i vyhrávat. Tu a tam je z toho zastavená akce soupeře, tu třeba vyhraný míč Peti Korbičkové pro Radima, který se tak ocitá sám před bránou soupeře a poklízí. No a na konec dnes fantastický výkon v bráně od Tobiase Vacenovského, který se nám vrátil po zranění a předváděl neuvěřitelné zákroky.
Fotbal je týmová hra. Dnes jsme dokázali být ve všech drobnostech, ze kterých se fotbalové utkání skládá, mírně lepším sokem kvalitnímu soupeři a kabina opět burácela vítězným pokřikem.

Další dnešní utkání výsledkově mnohem lepší, i když můžeme opět žehrat na kvalitu zakončení, protože jsme po první půli měli vést minimálně dvojnásobně. Spolu s únavou a nízkým počtem hráčů nakonec bylo ve druhé půli bylo ještě z utkání drama, které jsme naštěstí zvládli urvat ve svůj prospěch.
Gratulace Kájovi Krušinovi k prvním úspěšným startům.

Dnešní první utkání se nám nepovedlo výsledkově. Hrozně se nadřeme na gól, naopak soupeři tam dnes padá, na co sáhne. Herně to až takový propadák nebyl. Opět kruté. Nicméně se koukněme na sebe – na kvalitě zakončení a některých věcech v obranné činnosti budeme muset hodně zapracovat.

I druhé dnešní utkání bylo se soupeřem, který nás před měsícem sfoukl jak svíčku. Určitě jsme ale nenastupovali se strachem. Už to nebyl tak pohledný zápas, jako s Rožínkou. Hra se hodně zpomalila, byla plná autů a nepřesností. My se tempu hodně přizpůsobili, i když jsme to po chvíli byli my, kdo jej diktoval. Soupeř určitě organizovaný při bránění, s velice šikovným golmanem.
Střelecký účet načal Honza Koukola, za nedlouho bylo vyrovnáno. Odskočili jsme Radimem Vyžrálkem a Vojtou Hovorkou o dvě branky, do poločasu bylo sníženo po laciné chybě v zadu.
Druhá půle už byla více v naší režii. Střelci stejní, jako v té první, i když se do šancí dostávali i jiní. Malý kousek chyběl dvakrát Zuzce, do zakončení se dostali i naši z mladší přípravky Aneta, Adam i Páťa. Odskočili jsme až na rozdíl 4 branek. V závěru už jsme trošku pletli nohama, soupeř nás ještě dvěma brankami vrátil zpět do koncentrace. Poslední minuty už jsme zvládli a zase jsme si mohli zakřičet vítězný pokřik.
Díky všem zúčastněným za výkony v obou utkáních. Jsme rádi, že jsme potvrdili vzrůstající formu.

S letním přátelákem to byl dnes už třetí střet s Dolní Rožínkou během podzimu. Kvalitu soupeře známe, výsledek hovoří jasně, každým zápasem jsme ale čím dál více nepříjemným soupeřem.
První půle, myslím, hodně vyrovnaná herně, více šancí má přeci jen Rožínka a na rozdíl od nás i proměňuje.
Do druhé půle jsme vlétli ve velkém tempu a soupeř nám přestal stačit. Za nedlouho bylo vyrovnáno a hrálo se v podstatě na jedné půli hřiště. Střídání nám trouchu tempo hry srazila a soupeř dostal možnost se nadechnout. Dva góly v naší síti dostali Rožínku opět do pohody a my už se do zápasu nevrátili. Závěr už byl spíše o hlavách.
Asi do poloviny druhého poločasu bych utkání hodnotil jako velmi povedené. Faktem ale je, že kvalita a síla byla na straně soupeře, my ze sebe do té doby vydali vše. V závěru utkání už nebylo kde brát. I přes hrozivě vypadající výsledek je určitě vidět posun ku předu. I když kluci a holky to tak asi nevidí, byl to na naše poměry hodně slušný výkon.

Dohrávka víkendového zápasu musela divácky bavit. Po víkendovém nejhorším výkonu, co jsme doposud předvedli, čekáme další těžké utkání. A jak už to tak osud někdy připraví, ještě dostáváme další kudly do zad. V největší pohodě momentálně hraje Jonáš, který nám onemocněl, výborné výkony podává Sofie, která se omluvila už v pondělí. Silovou část zastupuje Tobias, který den před utkáním utrpěl úraz. V našem úzkém kádru tři obránci, potažmo dva a golman prostě chybět budou.
Tým doplňujeme mladšími, Páťou Pilátem a Radkem Blažkem. Obětujeme i ofenzivu a dozadu jde Vojta Hovorka, abychom dostali dozadu i zkušenost. Honza Koukola začíná v bráně. No a sakra … ono to funguje. Mladí si počínají jako mazáci, Vojta dodává klid a jistotu. Skvěle lape Honza. Na soupeře vletíme, Vojta Hovorka vysouvá Kubu Uryče a vedeme. Velké utkání hraje Ráďa Vyžrálek, který je neúnavný běžec, dnes i zakončuje. Dva góly z jeho kopaček nás posílají do poločasového vedení 3:1.
Hodně váháme, zda měnit golmana, variantou je Kuba Uryč, který má ale pramálo zkušeností, navíc Honza nás opradu drží nad vodou. Jdeme ale do toho.
Roli začíná hrát počet hráčů, síly dochází, dostáváme se pod tlak. Už to vypadá, že nám zápas utíká. Ze stavu 3:1, potažmo 4:2 soupeř během druhého poločasu utíká na 4:6. Běžný scénář je, že jdou hlavy dolů, složíme se a sesypeme. Dnes, už během utkání zažíváme mikrosituace, které nám dávají sebevědomí. Tu nám padne šťastný gól, tu vyhrajeme nějaký souboj, tu máme dobrý zákrok v bráně či obraně, tu nám třeba naše drobné holky složí o hlavu většího soupeře, byt faulem. I to povzbudí. Dnes to složit nechceme. Co je obrovským překvapením i pro nás je, do jakých obrátek jsme se dokázali dostat v závěru utkání.
Honza to bere na sebe a proháčkuje se před bránu a snižuje. V poslední minutě pak korunuje svůj skvělý výkon Radim a srovnává. V závěru ještě přežíváme přímák z nepříjemné vzdáleností, kdy Zuzka odvrací ránu soupeře a píská se konec.
Dnešní skvělý první poločas, klinická smrt a závěrečné z mrtvých vstání má spoustu hrdinů. Nejsou to jen střelci. Každý přináší svoji část k výhře. Někdo gól, někdo přihrávku, někdo vyhraný souboj, někdo mnoho vyhraných soubojů. Každý je důležitý. Radim dá 4 góly, super. Ale do toho hraje skvěle i do defenzivy a role ve středu zálohy mu hodně sedí. Honza odchytá fantastický poločas a pak sníží. Vojta jen těžce kouše, že se nedostává tolik do ofenzivy. Směrem dozadu je ale skvělej a navíc narýsuje nádhernou průnikovku na první gól Kuby, tu zaútočí a trefuje břevno, tu brání. Jeho přínos není o nic menší, než ten, který předvádí střelci gólů. A nebo třeba holky, které nám trochu váznou silově, najednou vyhrají tu a tam nějaký balon při presingu, najednou přidají nadstavbu v podobě přihrávky po zisku, nebo zastavení nějaké akce. Jak už bylo řečeno, mladí Páťa s Radkem v mnohých situacích zastiňují své starší kolegy. Toto vše se počítá a posouvá nás dál. Teď už jen podobné výkony opakovat. Dík všem zúčastněným za výkon.

Zpět do reality nás hodil zápas s kvalitním soupeřem. Dnešní zápas je vlastně jen vyústěním toho, co vidíme v týdnu v tréninku. Než se naskládáme od jednoho cvičení ke druhému, než usměrníme všechny ty, co vlastně ani nevnímají, že dostávají nějaké pokyny, než se vůbec rozdělíme na posty, mnohdy nám uteče spousta minut tréninku a brzdíme sebe, a hlavně tu hrstku, která se zvládne soustředit hodinku na určitou činnost. Výsledkem je, že nestihneme třeba závěrečný fotbal.
To zápas je nekompromisní. Každá nesoustředěnost, neobsazený hráč, návrat, na který se vykašlu stojí celý tým góly v naší síti a není divu, že závěry takovýchto zápasů se nám sypou a končíme s debakly.
Minulý týden jsme si zažili opak, najednou chtěl každý hrát, každý chtěl míč, každý se nabízel pro přihrávku. Jenže jak to nejde „samo“, úplně se vytrácíme.
Na pováženou je, že naše akce se většinou nedostanou ani do zakončení. Většina soupeřů má obrovské nasazení směrem dozadu. Zatím co nám chodí na naší bránu jeden útok za druhým. Nevyhráváme odražené míče, neobsazujeme hráče bez míčů (pokud to teda někdo neuřve z lavičky), v obraně působíme jako tréninkové kuželi. Soustředěnost, rozhodování se, vůle po vítězství – toto chybí většině našich hráčů nejvíce. To ostatní přijde s tréninkem a odehranými zápasy. Je to jen o nás a o trpělivosti!

Trochu složitě dáváme dohromady hráče, o to větší odměnou je zúčastněným zápas, kde jsme si hodně zaútočili a zastříleli. Dnes velmi dobrý výkon, čekají nás však další, náročnější utkání, ve kterých se nám absence určitě může vymstít. O to více těší přístup těch, kteří přejíždějí z jedné akce na druhou, aby tým nenechali v nesnázích, případně kluci z mladší přípravky, kteří trénují poctivě a odměnou jim je občasná nominace se staršími kamarády. Dnes byla účast Páti a Adama velmi důležitá.

Po dnešním dopoledni můžeme být spíše spokojení. Ač výsledkově by dnešní dva zápasy stačili na pouhý bod, můžeme mít radost ze zlepšených výkonů a z toho, že se nám alespoň v částech zápasu daří plnit zadané úkoly na hřišti. I když za cenu toho, že je na lavičce stále hodně hlučno, jde až příliš mnoho pokynů ke hře (obsazování, vracení se pod balon, napadání,…). Bojujeme se soustředěním a samostatným rozhodováním jak v tréninku, tak v utkáních.

SKPN/SKR – Dolní Rožínka 4:9 (3:3) (G: Hovorka 2, Smith, Koukola)
Kvalitu soupeře známe, navíc má Rožínka výhodu ve věkovém složení, tedy i fyzicky. I tak jsme odehráli asi nejlepší poločas, letos. Utkání bylo velmi vyrovnané, špatně řešíme situace před brankou soupeře.
Do druhé půle jsme bohužel vstoupili špatně a dva rychlé góly soupeře nás hodně vykolejili. V tu chvíli přestali fungovat i věci, které jsme chtěli plnit a hra se nám na nějaký čas rozpadla. Než jsme se srovnali, zápas nám vysledkově utekl. I tak bych ho bral pozitivně, dokázali jsme si, že hrát umíme i se silnými soupeři.

SKPN/SKR – Rozsochy 5:5 (1:4) (G: Hovorka 4, Uryč)
Úplně jiné utkání. Kde soupeři chyběla fobalovost, to nahrazoval několikanásobně bojovností. Utkání bylo hodně tvrdé, plné soubojů. Dlouho jsme se nedokázali s tímto vyrovnat a zdálo se, že je hotovo už v první půli. Kluci a holky ale ukázali, že se chtějí o výsledek poprat. K obratu zavelel jako správný kapitán Vojta Hovorka. Většina akcí šla přes něho, stejně jako gólová produkce.
Je ovšem otázka, jak by utkání dopadlo, kdyby se rozdávali karty. Pokud by se vůbec dohrálo. Jen u nás by byli dvě až tři červené. Na druhé straně určitě také. Důraz a agresivitu ve hře podporujeme, ale zde se hrálo až zákeřně a nebezpečně z obou stran.
Nicméně se podařilo druhý poločas vyhrát stejným skóre, jako jsme ten první prohráli. Takže se radujeme z prvního pomyslného bodíku. Další budeme chtít přidat příští víkend.

Zřejmě už jsme se za dva miniturnaje stačili poznat navzájem a udělat si obrázek o soužtěži, kterou hrajeme na tolik, abychom se dokázali podívat pravdě do očí. Nečeká nás žádná procházka růžovým sadem, ve většině utkání zaostáváme rychlostně, dovednostně, po taktické stránce. Co hůř, spousta našich hráčů zaostává i v soubojovém chování, rychlosti rozhodování a hlavně nasazení. Chybí jakási touha se poprat o výsledek, máme spoustu špatných návyků (odkopávané míče, chybí pohyb bez míče a nabídka, mizerné soubojové chování, a dovednosti jako zakončení, přihrávka, obsazování hřáče s míčem a bez něj, …), které se nějakou dobu tvořili, nějakou dobu na nich bude nutné pracovat. V tuto chvíli si vzpomínám na zimní období, kdy jsme mnohdy tréninky rušili pro nedostatek hráčů. Snad se s příchozím podzimem a zhoršeným počasím udrží slušná tréninková morálka posledních dnů a zvládneme toho zlepšit co nejvíce. Samo to nepůjde.
Těch světlých chvilek je v utkáních málo, ale jsou tam. Není třeba věšet hlavy. Bude to o trpělivosti a postupných krocích.

SKPN/SKR – Štěpánov 4:11 (1:5) Góly Hovokra 2, Koukola 2
Pozitivně se dá hodnotit vstup do druhé půle, kdy jsme soupeře zatlačili a snížili na rozdíl dvou gólů. Postupným střídáním jsme ale ztratili kvalitu a nasazení. A tak zatím co my nebezpeční téměř nejsme, naše hra je o pěti jednotlivcích, než nějakém týmovém výkonu a s každým gólem se nám méně a méně chce pracovat směrem dozadu. Zaslouženě odcházíme poraženi.

SKPN/SKR – Nová Ves 2:12 (2:7) Góly: Hovorka, Vacenosvký
A vlastně v podobném duchu se hraje i druhé utkání. Se soupeřem zvládáme držet krok do stavu 2:2 a pak mu darujeme spoustu gólů naší nedůsledností a nízkým nasazením.

Uvidíme se v pondělí na tréninku a příští týden v plné síle, mladší přípravka hraje svá utkání souběžně, tedy omluvenky minimalizujme.

Ve druhém utkání taháme o poznání více za kratší konec. Soupeř je lepší dovednostně i v soubojích. Máme však i dobré pasáže, kdy spustíme presing a v tu chvíli nutíme soupeře ke ztrátám, nebo odkopům. Takových situací přišlo ale velice málo a často jsme znovu padali do situací 3 na 5, jako v minulém utkání. I šancí bylo o něco více, přesnost zakončení nás ale bude asi ještě nějakou dobru trápit.
Nicméně není třeba věšet hlavu. Ukázali jsme si, že i s takto silným soupeřem dokážeme být, i když jen chvilkama, dominantní. Cesta k výhrám vede přes pravidelný trénink.

Prohra, která svým způsobem může mrzet. Tři čtvrtitny utkání máme územní převahu, která nám není příliš platná, když se málo tlačíme do zakončení. Navíce 3 ze 4 gólů v naší síti pramení spíše z nezkušenosti, než že by šlo o nějaké vypracované šance soupeře.
Na druhé straně se potkáváme s poctivou defenzivou, příkladem budiž míč, který už letí (jako jeden z mála) do prázdné brány a soupeřův obránce obětavě hlavičkuje ven mimo bránu.
To my s prací útočníků směrem dozadu spokojení nejsme, mnohdy po ztrátě míče hrajeme 3 na 5, když nám útočníci zůstávají viset mimo těžiště hry.
Nelze upřít bojovnost a touhu po vítězství, na výhru to bohužel nestačilo a je spousta věcí, na kterých musíme postupně pracovat.

První „sehrávací“ utkání jsme odehráli s Dolní Rožínkou. Soupeř velice kvalitní dovednostně, početně i fyzicky silný. I tak jsme odehráli, myslím, slušné utkání, převážně s hráči ročníku 2014.
Vázne kombinace, naivně bráníme, musíme pilovat některé dovednosti. Na druhou stranu máme do sezóny velmi zajímavé hráče a určitě zapracujeme na tom, abychom během podzimu předvedli lepší a dominantnější výkony.

Nové Město n M. – FKD/SKPN (A) 16:8

Velká Bíteš – FKD/SKPN (A) 18:11

Nové Město n M. – FKD/SKPN (B) 8:6
Střelci :V. Hovorka 4, K. Knesl 1, R. Přikryl 1

Velká Bíteš – FKD/SKPN (B) 7:3