Sezonu jsme zakončili, už tradičně, závěrečným turnajem pořádaným KFS Vysočina ve Velkém Meziříčí. Turnaj natřískaný tím nejlepším z celého kraje. Před turnajem jsme si stanovili cíl – ukázat, že nedvědičtí umějí hrát dobrý fotbal a zároveň je to fajn parta slušných kluků, co nedělá průšvihy. Splněno beze zbytku!!!

N – Jihlava 3:4
Na úvod těžké skupiny jsme vyfasovali Vysočinu Jihlava. Na úvod nic příjemného, nicméně kluci na soupeře vlítli ve velkém stylu a za nedlouho vedli gólem Merty. Soupeř se ujal taktovky a za chvíli otočil, nicméně Michal vyrovnal na 2:2, po sléze i na 3:3. Ve velmi vyrovnaném utkání byl však šťastnější náš soupeř, který proměnil o jednu šanci více, než my. Velmi potěšilo uznání trenérů Žďáru, kteří přihlíželi, když čekali na svůj zápas.

N – Pelhřimov 3:1
S pokorou, ale přece zklamaní z prvního zápasu, že se nám jej nepovedlo dotáhnout do konce jsme nastoupili na Pelhřimov. V tomto zápase jsme byli lepším týmem, výborný výkon celého týmu řídíl především Přikryl, který dvěma góly soupeře načal. Luky Ondra si na střídačce natrénoval oslavu gólu a dal jej hned po příchodu na hřiště. Jeho přemetu s dopadem do lehu s podepřenou hlavou o loket tleskala celá tribuna. Soupeř pouze korigoval na 3:1

N – Havlíčkův Brod 9:0
Ne, to není překlep. V úvodu turnaje jsme byli prostě mašina. A to ještě v závěru Raďim Lepka orazítkoval tyč a desátý zářez nepřidal.

1:0 Přikryl
2:0 Přikryl
3:0 Litoborský
4:0 Merta
5:0 Jaroš
6:0 Merta
7:0 Merta
8:0 Přikryl
9:0 Přikryl

Po třízapasové pauze nás čekali soupeři nejtěžší, FŠ Třebíč a Žďár, navíc ve dvou utkáních po sobě

N – FŠ Třebíš 2:3
Naše nejlepší utkání na turnaji. Utkání hrané v neuvěřitelné rychlosti, nahoru dolů. Ale hlavně za elektrizující atmosféry obou táborů rodičů, kteří vytvořili opravdu fotbalové prostředí.
Prohrávali jsme 1:0, ale během pár vteřin vyrovnal Merta. Spousta šancí na obou stranách, ale skvělí golmani drželi dlouho utkání vyrovnané. Soupeř odskočil o dvě branky. Ale my nic nezabalili. Snížili jsme na 2:3 Jarošem a pak jsme Třebíč tak zmáčkli, že jsme mohli vybírat příplatky za kolotoč. Gól už jsme ale nedali a v očích kluků se objevily slzy, protože se vydali ze všech sil a věděli, že na body měli.

Nebylo snadné tým okamžitě naladit na další zápas. A vlastně se nám to nepovedlo.

N – Žďár 0:8
Utkání bylo pohledné do prvního a druhého gólu. S oběma byl na klucích vidět zmar. Svěšené hlavy ukázaly, že nejsme v pohodě a naše hra se sesypala.
Pohlazení na duši přišlo při podávání rukou, kdy nás žďárští trenéři ocenili podruhé, protože náš zápas s Třebíčí viděli a bylo jim jasné, jak fyzicky a psychicky náročné to pro naše bylo.

A tak jsme ukončili skupinu čtvrtým místem. První tři (Žďár, FŠ Třebíč a Jihlava) šli do finálové skupiny, my do skupiny o 7–12 místo, kam se nám ovšem přeneslo luxusních 6 bodů ze zápasů ve skupině, další 3 soupeři přibyli. Do této skupiny šli z naší skupiny HavlBrod a Pelhřimov s pouhým bodem, ze druhé skupiny přišli Chotěboř a Velká Bíteš také s bodem. Zdálo se, že jediným soupeřem nám bude Humpolec taktéž se 6ti body. Jenže .....
Zbytek turnaje z naší strany lze popsat jednoduše. Vedeme a nakonec remizujeme. Skupina se pěkně zamotala a do poslední chvíle jsme netušili, kolikátí vlastně skončíme.

N-Velká Bíteš 2:2
Soupeř hodně dobrý na balonu. My však jdeme do vedení Farkašem a Přikrylem. Bohužel jsme nedokázali vedení udržet.

N – Humpolec 2:2
V prvním utkání skupiny soupeř taktéž remizoval a tak máme stejně bodů. Tedy boj o vedení ve skupině. Vedeme 1:0 po gólu Přikryla. Soupeř srovnal ale Tomiš nám vrátil vedení. Bohužel opět nezvládáme koncovku.

Před posledním zápasem jsme v situaci, kdy jsme jak my, tak Humpolec promarnili luxusní náskok a na záda už nám bodově dýchají vlčáci z Bíteše a Chotěboře.

N – Chotěboř 2:2
Vedeme po gólech Merty a Přikryla, ale „překvapivě“ utkání nezvládáme udržet a opět remizujem.

Po posledním zápase ve skupině si užíváme nádherný pocit děkovačky s fanoušky (rodiči a kolegy z mladší přípravky) na tribuně, kteří nám vytvářeli po celý turnaj domácí prostředí. To však ještě netušíme, kolikátí jsme, protože se ještě dohrávají 2 zápasy ve skupině.
Poslední společný turnaj sezony jsme si však náležitě užili a završili tak naši společnou práci v sezoně před odchodem ročníku 2007 do žáků. O to slastnější bylo zjištění, že jsme ve skupně o 7–12 místo skončili druzí, tedy na celkovém 8 místě.
Ve společném „kroužku“ po děkovačce jsem nebyl příliš schopný slov a tak jsem roztřeseným hlasem asi neřekl vše, co mělo padnout. Tak ještě jednou dovolte, abych touto cestou poděkoval hráčům za další perfektní reprezentaci našeho klubu jak na hřišti, tak mimo něj. Za celý devítihodinový maraton nenastal jediný problém a vše šlapalo, jak má.
Tento turnaj je úplně něco jiného, než běžná „liga“. Jde o formu v daný den. Ale závěry turnajů jsou už spíše o hlavě a o vůli. Kluci vstávali brzy ráno, v 8 hod už byli nastoupeni k turnaji a po 16 hodině končili. Michal Merta dohrával se zraněným kontíkem, Tomáš Litoborský po dlouhé cestě z dovolené. Luky Farkaš či Matěj, Luky Ondra, ale i další dostali mnohokrát nepěkně nakopáno, mnohdy byly zákroky za hranou. I přesto jsme zůstali koncentrovaní na hru. Nelze se divit, že jsme v závěru turnaje udělali některé hloupé chyby, ty nakonec k fobalu patří. Navíc jsme mnohdy dokázali překousnout drobné i větší bolístky a turnaj dohráli po velmi dobrých a bojovných výkonech. Tleskám!
Stejně tak dík za celou sezonu. Ušli jste opět velký kus cesty a zase jste se posunuli o pořádný kus dál. Pokračujte, určitě si užijete ještě spousty radosti a krásných chvil v tak úžasných partách, jakou jsme společně utvořili letos. Ať se daří!

Nemám ve zvyku hodnotit či se jinak vyjadřovat k utkání, kterému nejsem přítomen a neměl jsem to v úmyslu ani tentokrát. Naši výhru jsem přijal s velkou úlevou, v duchu jsem poděkoval všem, kteří ji vybojovali a tím pro mě vše skončilo. Bohužel jsem si dnes ráno přečetl komentář na stránce FC Bohdalov a trvalo mě docela dlouho, než jsem se vzpamatoval ze šoku. Komentář plný nepravd, narážek na chování našich hráčů, ublíženost a neschopnost podívat se na věci alespoň trochu objektivně mě šokovaly. Nechci se pouštět do přetlačované s anonymním písálkem, z jehož komentáře čiší všechno, jen ne objektivita a tak se omezím jen na tři konstatování:

1. Mezi činovníky klubů je zvykem, že ten kdo potřebuje změnit termín utkání zavolá, vysvětlí důvody a druhá strany zváží a opět telefonicky sdělí že vyhoví, či nikoli. A teprve poté se vše realizuje v IS FAČR. Za celé roky se stalo poprvé, že někdo z Bohdalova umístil žádost o změnu přímo do infosystému. Tak nemohli čekat, že to potvrdíme. Zvláště když byla změna pro nás nevýhodná.
2. Čtenář se může dočíst, kolik hráčů Bohdalovu chybělo a jak museli improvizovat. Tak proto jsem výše pod naši sestavou uvedl jen některé dlouhodobě zraněné, resp. v tomto utkání nepřítomné. K tomu pro Bohdalovské a náhodné čtenáře dovětek – muži hrají v podstatě celé jaro se 4–5 dorostenci v sestavě a nejinak tomu bylo v Bohdalově. A nikdo si nestěžuje, neplače a nevymlouvá se. Taková je skutečnost, nic se s ní nedá dělat a hráči v čele s trenérem se s ní musejí vypořádat. Takže Bohdalovští, hráli jste proti mančaftu, v jehož sestavě bylo 5 dorostenců !!!
3. Ostatní nehodnotím, kdo tam byl, může si obrázek udělat sám.