Ve zbytečně nervózním utkání jsme soupeře přestříleli a získanými třemi body jsme se posunuli do klidného středu tabulky.

S blížícím se závěrem soutěže má být sobotní domácí utkání jedním z posledních krůčků k vysněnému titulu. Doma rozhodně cítíme povinnost vyhrát.
Bohužel zase potvrzujeme, že doma nedokážeme předvést pohledný fotbal, můžeme se ale opět opřít o sílu individualit. Soupeř přijel dobře připraven a od začátku utkání se ozývalo z lavičky: „Patnáct, vezmi si patnáctku, patnáctka nebude volnej“. Patrik Jindřich tak musel zkousnout zápas, kdy nedostane milimetr prostoru. S touto situací se pral statečně, vázal na sebe hráče soupeře a otevíral tak prostory ostatním, kteří se dokážou prosadit.
Dobrých 20 minut se nám nedařilo otevřít soupeřův blok. Tomáš Přikryl rozdával jednu přihrávku za druhou, snažil se otáčet hru, ale na krajích jsme se většinou nedokázali prosadit. Máme optický tlak, ale bez větších šancí. Ve 23 minutě ale jednu z mála šancí proměňuje Patrik Jindřich. Pak už se ukázal jako správný kapitán Lukáš Farkaš, který to umí vzít na sebe. Do poločasu dal dva góly, ve druhém přidal další dva a zápas byl jasně náš. Šestou tečku za utkání přidal Luky Ondra, který podává stabilně dobré výkony, ale je na něm vidět, jak rád by také přispěl do statistik nějakým gólem. Dnes se mu to podařilo po té, co si převzal přihrávku za obranu, ustál přistrčení soupeře zezadu a pak trefil růžek branky.
Jak bylo řečeno, nehráli jsme nic moc koukatelného, ale i takové zápasy jsou. Některé výkony byly hodně dobré, některé naopak slabší. Máme mizernou mezihru, nabídku pro míč. Zde je třeba hodně zapracovat. I tak jsme zápas zvládli.
Měli jsme spočítáno, že dnešní vítězství dostává ze hry o první místo Pacov a Rapotice. Další dva konkurenti si to pak rozdali ve vzájemném utkání tři čtvrtě hodiny po nás. Karty byly rozdány jasně. Při vítězství Rantířova bychom ještě potřebovali 1 bod, remíza či výhra Želetavy znamená, že už nemůžeme být předstiženi. Poločasový výsledek 1:1 nám dal v kabině optimismus, ale stále jsme byli opatrní s nějakými soudy. Mnozí už z domova jsme pak pomyslně oslavili výhru Želetavy 5:2.
Když jsme po covidové pauze začínali přípravu se 13 hráči, disciplína nebyla valná, výkony a účasti na úvodních trénincích za moc nestály, v generálce nás přejel Kunštát neskutečným způsoben a kluci si pak na soustředění vytyčili smělý cíl, že vyhrají soutěž, klepal jsem si na čelo a kroutil hlavou. Rád přiznávám svůj omyl. Čekají nás ještě tři zápasy, na nějaké bilancování je ještě čas. Nicméně už teď klukům gratuluji k výsledku a díky za obrovský kus práce, který byl odveden.
Pojďme soutěž dohrát se vztyčenou hlavou, pak zazní ještě jeden vítězný pokřik, tentokrát společně.
Díky kluci!

Polná – FKD/SKPN 2011 7:1
Polná – FKD/SKPN 2012 9:4

Polná – FKD/SKPN 2011 6:5
Polná – FKD/SKPN 2012 8:8

Přátelský zápas předpřípravek
Nezáleží na výsledků ale že i ti nejmenší si mohli vyzkoušet zápas v dresu a tím i další motivaci do tréninků.Určite zajedeme na další zápas do Doubravnika.Diky Libore za zorganizování pro ty nejmenší

FKD/SKPN 2011 – Bystřice nad Pernštejnem 3:3
FKD/SKPN 2012 – Bystřice nad Pernštejnem 3:8

FKD/SKPN 2011 – SFK Vrchovina 3:8
FKD/SKPN 2012 – SFK Vrchovina 5:8