Sezonu Starče hodnotí trenér František Prokop:

Jak hodnotíte uplynulou sezonu?

Sezónu jako celek určitě velmi pozitivně. Umístění i počet bodů jsou nad našimi plány a cíli. Loňské rozhodování o postupu z OP do I.B třídy, kde jsme skončili na druhém místě (určitě ne zrovna suverénním způsobem), nebylo vůbec jednoznačné. Byly i oprávněné pochybnosti, jestli v probíhající přestavbě kádru s brankáři dorosteneckého věku budeme mít dostatečnou hráčskou kvalitu. Především na jaře jsme pak prokázali, že I.B třídu i se současným kádrem hrát můžeme a rozhodnutí bylo správné. Je poctivé říci, že ne vždy to vypadalo na správné rozhodnutí. Hlavně začátek podzimu vzbuzoval velké pochybnosti a dával spíše za pravdu druhému názoru. Jaro pak bodově překonalo všechny naše odvážné jarní cíle. Je však nutné zůstat při zemi v realitě, kvalita naší hry úplně neodpovídá bodovému zisku na jaře a v některých zápasech pro nás hrálo i štěstí, které nám tak chybělo na podzim.

Jaký zápas považujete za nejpovedenější?

Těžko říci, jednoznačné vítězství v Rantířově po velmi dobrém výkonu bylo pro nás důležité z pohledu sebevědomí. Ale asi ještě povedenější byl zápas doma, také na jaře s Velkým Beranovem, kdy jsme po nepodařeném zápase v Hartvíkovicích změnili systém hry i rozestavení hráčů a zahájili dlouhou sérii utkání bez porážky. K tomu se ještě vrátím v dalších otázkách.

Který soupeř na vás udělal největší dojem a proč?

Samozřejmě Rapotice, byly suverénní a na jaře neprohrály, mají také velmi zkušené a na tuto třídu kvalitní mužstvo. Ale dotaz je na mě a na můj pohled/dojem. Já jsem vždy dával jednoznačně přednost trénování mládeže před dospělými, a proto musím asi pro mnohé překvapivě zmínit tým Nedvědice. V posledních zápasech za ně hrála celá řada vlastních dorostenců. Když hráli teď proti nám, až na horší defenzívu hráli opravdu dobrý fotbal. Byl na nich vidět solidní potenciál a perspektiva do budoucna. Výchova vlastních hráčů pro „A“ tým je ta správná cesta pro soutěže na této úrovni. Touto cestou se snažíme jít i my.

Prozraďte, co se stalo s týmem během zimní pauzy. Na jaře jste patřili k nejlepším týmům soutěže…

Během zimní pauzy nic mimořádného. Kádr zůstal stejný, přípravu jsme začali hned po Novém roce. První část zimní přípravy nám docela vyšla, druhá část výrazně méně. Mám na mysli především to, co se týkalo tréninkových ploch (výborná „UT“ versus sníh, bláto, nerovnosti …), nepřízně počasí a účasti na trénincích. Ani přípravná utkání nesignalizovala výraznější posun, i když výsledky byly solidní.

Změna nastala po druhém jarním kole, kdy jsme jasně prohráli v Hartvíkovicích, přestože jsme mohli působit opticky lépe než domácí. Naše časté chyby, kdy domácí hráči pak „chodili“ do otevřené obrany vedly nakonec k jejich zaslouženému výraznému vítězství. Před Velkým Beranovem jsme si sedli po předzápasovém tréninku s kolegou Michaelem Frýbortem a částečně přestavěli rozestavění a pozice hráčů s cílem především výrazně zlepšit defenzivní činnost celého týmu. Klíčová byla naše shoda na jménu Lauš a jeho zařazení na post defenzivního štítu. Je to typ jako kdysi Martin Hašek ve Spartě, samozřejmě v jiné soutěži. Obětavě, disciplinovaně a s vysokým fyzickým nasazením plnil tuto roli, snad i nad naše původní očekávání. Podařilo se nám nejen výrazně zlepšit defenzívu, ale paradoxně jsme se dostávali i do více šancí a byli jsme i produktivní. Navíc se konečně střelecky probudil na hrotu Marek Bříza. V neposlední řadě se k nám i několikrát přiklonilo štěstí, což nám na podzim chybělo.

Po takovém jaru si na vás dají všechny týmy během podzimu velký pozor. Jaké jsou vaše cíle?

Ano, jaro bylo super, ale musíme reálně vidět své možnosti. Což pravděpodobně není druhé místo, jako teď v jarní tabulce. Proto hlavní tři cíle budou následující. Především vyhnout se záchranářským starostem, dále pak kvalitativní posun naší hry, na kterou budou chodit rádi i diváci a v neposlední řadě zabudování minimálně jednoho dalšího hráče pravidelně přicházejícího z dorostu do „A“ týmu.

Jak bude probíhat příprava na nový ročník?

Zahajujeme v úterý 10.7. Z důvodu probíhající rekonstrukce trávy budeme nuceni až do 24.7. využívat méně vhodnou a ne zrovna kvalitní tréninkovou plochu. Příprava bude vesměs s míčem, tréninků je poměrně málo a k tomu musíme přičíst dovolené. Kondice musí být odpovědnost každého hráče v době pauz. Budeme hrát Krajský pohár a přípravu s Jaroměřicemi. Jak jsem již zmínil budeme se muset vyrovnat, asi stejně jako ostatní, s nižší účastí na trénincích a přípravných zápasech v době dovolených.

Kdo je podle Vás nejlepším brankářem, obráncem, záložníkem a útočníkem celé soutěže:

To je hodně těžké, myslím, že brankář Rapotic Tomáš Laš. U obránce to mám jednodušší, tam dávám našeho zkušeného Marka Vodičku. Záložník se mi teď moc líbil zkušený hráč z Nedvědice Havlíček a v útoku určitě produktivní a nejlepší střelec soutěže Michal Sobotka z Rapotic.

Základní skupina:
Nedvědice: Velké Meziříčí 0:1
Nedvědice: Bystřice U12 3:1
Nedvědice: Vysoké Mýto 1:3
Nedvědice: Radešinská Svratka 3:0
Nedvědice: Chotěboř 2:1

Skupina o 5 až 9. místo
Nedvědice: Žďár nad Sázavou 1:1 vítězství po penaltách 6:5
Nedvědice: Chotěboř 3:1

Umístění:
1.Havlíčkův Brod 2.Vysoké Mýto 3.Vrchovina 4. Velké Meziříčí 5.Nedvědice 6.Chotěboř A 7.Polička 8. Žďár nad. Sáz. 9 Bystřice U12 10.Chotěboř B 11.Bystřice U13 12.Radešinská Svratka
Pavel Hanáček byl vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje, gratulujeme.
Výborný výkon všech hráčů a krásné rozloučení ročníku 2005 s mladšími žáky. Kluci díky

Sezonu jsme zakončili, už tradičně, závěrečným turnajem pořádaným KFS Vysočina ve Velkém Meziříčí. Turnaj natřískaný tím nejlepším z celého kraje. Před turnajem jsme si stanovili cíl – ukázat, že nedvědičtí umějí hrát dobrý fotbal a zároveň je to fajn parta slušných kluků, co nedělá průšvihy. Splněno beze zbytku!!!

N – Jihlava 3:4
Na úvod těžké skupiny jsme vyfasovali Vysočinu Jihlava. Na úvod nic příjemného, nicméně kluci na soupeře vlítli ve velkém stylu a za nedlouho vedli gólem Merty. Soupeř se ujal taktovky a za chvíli otočil, nicméně Michal vyrovnal na 2:2, po sléze i na 3:3. Ve velmi vyrovnaném utkání byl však šťastnější náš soupeř, který proměnil o jednu šanci více, než my. Velmi potěšilo uznání trenérů Žďáru, kteří přihlíželi, když čekali na svůj zápas.

N – Pelhřimov 3:1
S pokorou, ale přece zklamaní z prvního zápasu, že se nám jej nepovedlo dotáhnout do konce jsme nastoupili na Pelhřimov. V tomto zápase jsme byli lepším týmem, výborný výkon celého týmu řídíl především Přikryl, který dvěma góly soupeře načal. Luky Ondra si na střídačce natrénoval oslavu gólu a dal jej hned po příchodu na hřiště. Jeho přemetu s dopadem do lehu s podepřenou hlavou o loket tleskala celá tribuna. Soupeř pouze korigoval na 3:1

N – Havlíčkův Brod 9:0
Ne, to není překlep. V úvodu turnaje jsme byli prostě mašina. A to ještě v závěru Raďim Lepka orazítkoval tyč a desátý zářez nepřidal.

1:0 Přikryl
2:0 Přikryl
3:0 Litoborský
4:0 Merta
5:0 Jaroš
6:0 Merta
7:0 Merta
8:0 Přikryl
9:0 Přikryl

Po třízapasové pauze nás čekali soupeři nejtěžší, FŠ Třebíč a Žďár, navíc ve dvou utkáních po sobě

N – FŠ Třebíš 2:3
Naše nejlepší utkání na turnaji. Utkání hrané v neuvěřitelné rychlosti, nahoru dolů. Ale hlavně za elektrizující atmosféry obou táborů rodičů, kteří vytvořili opravdu fotbalové prostředí.
Prohrávali jsme 1:0, ale během pár vteřin vyrovnal Merta. Spousta šancí na obou stranách, ale skvělí golmani drželi dlouho utkání vyrovnané. Soupeř odskočil o dvě branky. Ale my nic nezabalili. Snížili jsme na 2:3 Jarošem a pak jsme Třebíč tak zmáčkli, že jsme mohli vybírat příplatky za kolotoč. Gól už jsme ale nedali a v očích kluků se objevily slzy, protože se vydali ze všech sil a věděli, že na body měli.

Nebylo snadné tým okamžitě naladit na další zápas. A vlastně se nám to nepovedlo.

N – Žďár 0:8
Utkání bylo pohledné do prvního a druhého gólu. S oběma byl na klucích vidět zmar. Svěšené hlavy ukázaly, že nejsme v pohodě a naše hra se sesypala.
Pohlazení na duši přišlo při podávání rukou, kdy nás žďárští trenéři ocenili podruhé, protože náš zápas s Třebíčí viděli a bylo jim jasné, jak fyzicky a psychicky náročné to pro naše bylo.

A tak jsme ukončili skupinu čtvrtým místem. První tři (Žďár, FŠ Třebíč a Jihlava) šli do finálové skupiny, my do skupiny o 7–12 místo, kam se nám ovšem přeneslo luxusních 6 bodů ze zápasů ve skupině, další 3 soupeři přibyli. Do této skupiny šli z naší skupiny HavlBrod a Pelhřimov s pouhým bodem, ze druhé skupiny přišli Chotěboř a Velká Bíteš také s bodem. Zdálo se, že jediným soupeřem nám bude Humpolec taktéž se 6ti body. Jenže .....
Zbytek turnaje z naší strany lze popsat jednoduše. Vedeme a nakonec remizujeme. Skupina se pěkně zamotala a do poslední chvíle jsme netušili, kolikátí vlastně skončíme.

N-Velká Bíteš 2:2
Soupeř hodně dobrý na balonu. My však jdeme do vedení Farkašem a Přikrylem. Bohužel jsme nedokázali vedení udržet.

N – Humpolec 2:2
V prvním utkání skupiny soupeř taktéž remizoval a tak máme stejně bodů. Tedy boj o vedení ve skupině. Vedeme 1:0 po gólu Přikryla. Soupeř srovnal ale Tomiš nám vrátil vedení. Bohužel opět nezvládáme koncovku.

Před posledním zápasem jsme v situaci, kdy jsme jak my, tak Humpolec promarnili luxusní náskok a na záda už nám bodově dýchají vlčáci z Bíteše a Chotěboře.

N – Chotěboř 2:2
Vedeme po gólech Merty a Přikryla, ale „překvapivě“ utkání nezvládáme udržet a opět remizujem.

Po posledním zápase ve skupině si užíváme nádherný pocit děkovačky s fanoušky (rodiči a kolegy z mladší přípravky) na tribuně, kteří nám vytvářeli po celý turnaj domácí prostředí. To však ještě netušíme, kolikátí jsme, protože se ještě dohrávají 2 zápasy ve skupině.
Poslední společný turnaj sezony jsme si však náležitě užili a završili tak naši společnou práci v sezoně před odchodem ročníku 2007 do žáků. O to slastnější bylo zjištění, že jsme ve skupně o 7–12 místo skončili druzí, tedy na celkovém 8 místě.
Ve společném „kroužku“ po děkovačce jsem nebyl příliš schopný slov a tak jsem roztřeseným hlasem asi neřekl vše, co mělo padnout. Tak ještě jednou dovolte, abych touto cestou poděkoval hráčům za další perfektní reprezentaci našeho klubu jak na hřišti, tak mimo něj. Za celý devítihodinový maraton nenastal jediný problém a vše šlapalo, jak má.
Tento turnaj je úplně něco jiného, než běžná „liga“. Jde o formu v daný den. Ale závěry turnajů jsou už spíše o hlavě a o vůli. Kluci vstávali brzy ráno, v 8 hod už byli nastoupeni k turnaji a po 16 hodině končili. Michal Merta dohrával se zraněným kontíkem, Tomáš Litoborský po dlouhé cestě z dovolené. Luky Farkaš či Matěj, Luky Ondra, ale i další dostali mnohokrát nepěkně nakopáno, mnohdy byly zákroky za hranou. I přesto jsme zůstali koncentrovaní na hru. Nelze se divit, že jsme v závěru turnaje udělali některé hloupé chyby, ty nakonec k fobalu patří. Navíc jsme mnohdy dokázali překousnout drobné i větší bolístky a turnaj dohráli po velmi dobrých a bojovných výkonech. Tleskám!
Stejně tak dík za celou sezonu. Ušli jste opět velký kus cesty a zase jste se posunuli o pořádný kus dál. Pokračujte, určitě si užijete ještě spousty radosti a krásných chvil v tak úžasných partách, jakou jsme společně utvořili letos. Ať se daří!

Nemám ve zvyku hodnotit či se jinak vyjadřovat k utkání, kterému nejsem přítomen a neměl jsem to v úmyslu ani tentokrát. Naši výhru jsem přijal s velkou úlevou, v duchu jsem poděkoval všem, kteří ji vybojovali a tím pro mě vše skončilo. Bohužel jsem si dnes ráno přečetl komentář na stránce FC Bohdalov a trvalo mě docela dlouho, než jsem se vzpamatoval ze šoku. Komentář plný nepravd, narážek na chování našich hráčů, ublíženost a neschopnost podívat se na věci alespoň trochu objektivně mě šokovaly. Nechci se pouštět do přetlačované s anonymním písálkem, z jehož komentáře čiší všechno, jen ne objektivita a tak se omezím jen na tři konstatování:

1. Mezi činovníky klubů je zvykem, že ten kdo potřebuje změnit termín utkání zavolá, vysvětlí důvody a druhá strany zváží a opět telefonicky sdělí že vyhoví, či nikoli. A teprve poté se vše realizuje v IS FAČR. Za celé roky se stalo poprvé, že někdo z Bohdalova umístil žádost o změnu přímo do infosystému. Tak nemohli čekat, že to potvrdíme. Zvláště když byla změna pro nás nevýhodná.
2. Čtenář se může dočíst, kolik hráčů Bohdalovu chybělo a jak museli improvizovat. Tak proto jsem výše pod naši sestavou uvedl jen některé dlouhodobě zraněné, resp. v tomto utkání nepřítomné. K tomu pro Bohdalovské a náhodné čtenáře dovětek – muži hrají v podstatě celé jaro se 4–5 dorostenci v sestavě a nejinak tomu bylo v Bohdalově. A nikdo si nestěžuje, neplače a nevymlouvá se. Taková je skutečnost, nic se s ní nedá dělat a hráči v čele s trenérem se s ní musejí vypořádat. Takže Bohdalovští, hráli jste proti mančaftu, v jehož sestavě bylo 5 dorostenců !!!
3. Ostatní nehodnotím, kdo tam byl, může si obrázek udělat sám.