Předpřípravka - aktuálně

Kohoutovice dorazili s početnou skupinou hráčů 2008 a 2009, čehož jsme využili pro naše nejmenší. Doplnění o půjčené hráče, kterým děkujeme za pomoc, sehráli po většinou svoje premiérové utkání. Tohoto mužstva se ujal Zdeněk Prudký, kterému patří dík. Že by další posila do trenérských řad?

Ve dnech 21.-25.7.2014 se uskutečnilo, snad můžeme říci už tradiční, soustředění přípravek na Drahoníně. Jednalo se o třetí ročník tohoto fotbalového campu. U zrodu této myšlenky stáli v minulosti pánové Miroslav Jedlička, Libor Jaroš a Antonín Pivovarčík. Čas strávený společně mimo domov či areál nedvědického stadionu slouží jak k tréninku, tak hlavně ke stmelení kolektivu před sezonou. Časem se však ukázalo, jakým zážitkem jsou pro děti noci ve stanech, společné výlety či plnění úkolů, které by sotva bavili ve známém prostředí domova.
Děti také poznali, že není jen televize a počítač, ale spousta jiných aktivit. Že jídlo není úplná samozřejmost, kdy stačí říci mámě, kdykoli chci a cokoli chci. Nesním společnou snídani, svačinu či oběd = nejím. Talíř nezůstává na stole – musím ho po sobě umýt. Pořádek ve stanu za mě nikdo neudělá – musím sám. Hlavně, ať to stihnu do kontroly pořádku! A kupodivu, to není až takový problém. Zvládli to i ti nejmenší, ještě v předškolním věku.
Letos nabrala akce nebývalých rozměrů. Velký zájem a přes 30 nahlášených účastníků dělalo zprvu vrásky vedoucím. Nicméně se nakonec utvořila silná skupina 8 lidí v sestavě Miroslav Jedlička, Libor Jaroš, Pavel Procházka, Jiří Litoborský, Radomír Hájek, Milan Kožík, Radek Farkaš a Antonín Dufek. Vedoucím tábora byl zvolen Jirka Litoborský se svým pobočníkem, panem Řemeno (účastníci chápou), tréninky vedlo trio Jaroš, Procházka, Hájek, technický úsek utvořili Kožik, Farkaš, Dufek. Ekonomickou a organizační stránku věci pak zaštítil pan Jedlička. A bez jakékoli nadsázky či sebechváli musím říci, že „týmová chemie“ prostě fungovala.
I doprovodný program se letos obzvláště vydařil. Mimo tradičního koupání, které drahonínský areál umožňuje, si děti zastříleli ze vzduchovky, užili si pohled na svět z koňského hřbetu i z ptačí perspektivy z koše horkovzdušného balonu, podnikli dobrodružnou výpravu do Trenckovi rokle či stezku odvahy. Poznali kouzlo táborového ohně, chuť pravého kotlíkového guláše, či zvuk kytary pod širým nebem. A bylo opravdu zajímavé sledovat názory dětí na otázku, co se líbilo nejvíce. Čekali jsme jednoznačné vítězství balonu, ozvaly se však i názory, že nejlepší byl pěší výlet do rokle. Méně je někdy více a to, co se kdysi zdálo tak obyčejné, je dnes nevšední.
Všem zúčastněným patří velký dík. Vedoucím za organizaci, čas a část dovolených, které byli ochotni věnovat. Hráčům pak za bezproblémový průběh celé akce. Myslím, že můžu směle za všechny říci, že jsme si společný týden opravdu užili. A přesně o to šlo.
Účasníci:
Tmavě zelení: Vojtěch Jedlička, Jan Bracek, Jan Chytrý, Veronika Janečková, Josef Pestr, Jindřich Kaša, Krištof Farkaš, Ladislav Jambor
Červení: Vít Kubík, Lukáš Kožík, Filip Halvoník, Petr Němec, Adéla Jedličková, Pavel Hanáček, Radim Šikula, Jan Dundáček
Modří: Matěj Jaroš, Lukáš Farkaš, Tomáš Litoborský, Jakub Crhák, Matyáš Nechvátal, Patrik Šibor, Eliška Pikhartová, Barbora Jarošová
Světle zelení: Jan Humpola, Ondřej Crhák, Tomáš Řepa, Antonín Dufek, Radim Hájek, Ondřej Suchomel, František Rous, Ondřej Zeman

Jelikož se nám blíží konec sezony a ročník 2005 se nám posune do starší přípravky, je nutné pozvolna zapojovat naše nejmladší do dění. Proto jsme náš potěr vytáhli do Žďáru na velice kvalitně obsazený turnaj. Šest týmů se utkalo stylem každý s každým, dle pořadí se pak utvořili dvojičky do hry o celkové umístění.

Nedvědice – Chrudim 0:4
První zápas s budoucím finalistou. Vše začalo už u rozcvičení, kdy si kluci nebyli schopni dát přihrávku a udělat nějaké cvičení dobře. To se odrazilo i v zápase, kdy jsme inkasovali hned z první akce, nasledovali další dva rychlé góly. Postupně jsme se dostali do obrátek a zápas se srovnal. Nicméně jsme nedokázali proměnit šance. Prohráli jsme 4:0.

Nedvědice – Žďár n. Sázavou 2:2
Z naší strany velmi dobré utkání, kdy jsme pokaždé vedli o gól, soupeř však dokázal těsně před koncem srovnat. Troufnu si říct, že herně jsme byli lepší, zde je remíza ztrátou pro nás. Góly Jaroš, Dufek.

Nedvědice – Polička 1:3
Soupeř, na kterého jsme si hodně věřili po zkušenosti ze zimy. Bohužel se nedařilo vůbec nic, nemohli jsme dát gól, chyběl důraz, nasazení. Soupeř trestal z občasných brejků. Prohrávali jsme 2:0, po gólu Jaroše na 2:1 jsme věřili, že zápas zlomíme. Bohužel zlomil nás další brejk soupeře.

Nedvědice – Havlíčkův Brod 5:0
Docela pohodový zápas, kdy jsme si otevřeli střelnici. Dílo začal třemi góly Jaroš, po gólu přidali Crhák a Řepa.

Nedvědice – Vysočina Jihlava 1:4
Výsledek jednoznačný, ale zápas byl dlouho vyrovnaný. Na 1:1 srovnával výborně hrající Farkaš. Tento stav platil dlouhou dobu, vše zlomil gól na 2:1. Pak už soupeř utkání zvládl a přidal dva góly.

o umístění: Nedvědice – Havlíčkův Brod 3:0
Celkové páté místo ve skupině nás poslalo do boje o páté a šesté místo. Bohužel chyběl pouhý bod na třetí místo, o to víc nás mrzel špatný zápas s Poličkou a smolně remizový se Žďárem.
Poslední zápas jsme zvládli, vyhráli jsme 3:0. Střelci Farkaš 3.
Tímto jsme turnaj zakončili na pátém předposledním místě. Nicméně výkony hodnotíme velice pozitivně.
Rád bych se tímto zastavil nad posledním Havlíčkovým Brodem. Celý turnaj odehráli na úkor výsledku, kluci se snažili vše řešit fotbalově od rozehrávky od branky po odebrání míče a konstruktivní založení útoku. Troufnu si říci, že jsem je neviděl odkopnout balon. Na tento styl hry chyběla kvalita, což je v tomto věku pochopitelné, ale tvoří se tímto nějaké návyky. Je z toho sice poslední místo v turnaji benjamínků, ale co tato cesta přináší do budoucna? Jsem na jejich vývoj zvědavý, věřím, že to svůj smysl má. Mě osobně se teno přístup velice líbí. Tolik k Havl Brodu, pouze chci poukázat na to, že i náš výkon může být hodnocený velmi pozitivně, ač jsme byli předposlední.

Další poklonu zaslouží kluci ze Žďáru, kteří opakovaně připravili organizačně velmi kvalitně zvládnutý turnaj. Naši kluci si ho snad užili a bude pro ně cennou zkušeností do dalších bojů. Za výkony děkujeme
RH

Svátečního odpoledne jsme využili k přípravnému zápasu. Naše pozvání přijali Lysice.
V kategorii nejmladších jsme odehráli 4 x po 15 min (dokud měla hra spád a bavila). Soupeř přijel snad s ještě mladším týmem, než jsme byli mi. Byla tedy možnost si vyzkoušet vše, co jsme doposud natrénovali.
Během prvního střídání jsme přeřadili Lukáše Farkaše ke starším (i tak stihl gól a tvořit hru), aby si hráč jeho kvalit užil adekvátní přípravu. Nahradila ho přihlížející Anetka Kocourková a vypadá to, že jí fotbal bavil. V brance jsme protočili hned 4 brankáře (Humpola, Hájek, Crhák, Dufek), každý se dostal k pěkné kličce, rozdal přihrávku, dostal se do zakončení. Mnozí si odbyli i premiérové trefy v dresu Nedvědice.

Paralelně s mladší přípravkou jsme v Novém Městě sehráli utkání s tými Žďasu a Vrchoviny.
Bohužel se s blížícím zápasem ukázalo, jak moc velké sousto si tým jako je Nedvědice bere, když staví v kategorii přípravek v jeden den 5 týmů (2 starší, 2 mladší a 1 předpřípravky).. Bylo to na úkor kvality a propastný rozdíl byl znát. Tři šikovní hráči ročníku 07 jeli s ml. přípravkou, jeden z lepších hráčů onemocněl den před zápasem. Jeli jsme pouze s jedním hráčem na střídání, což se projevilo hlavně v ke konci turnaje.

Vrchovina – N 5:0
Hlavně v začátku utkání jsme platili nováškovskou daň. Na soupeři bylo vidět, že má mnohem více nahráno, mi měli problém s tím, že jsme vůbec na hřišti a máme hrát obránce či útočníka. Záhy jsme prohrávali o tři góly. Po chvíli se kluci na hřišti „rozkoukali“ a byli schopní vytvořit pár pěkných akcí. Hra se zlepšila, přesto jsme utrpěli debakl.

Žďas – N 4:0
V podobném duchu. Na soupeře jsme herně nestačili.

Vrchovina – N 3:0
Náš nejepší zápas. Honzíka v bráně nahradil Onďa Crhák, který odchytal velké utkání, Honzík pak značně posílil herní část. Dlouho jsme hráli vyrovnaně, vytvořili si i šance. Ke konci zápasu už začali docházet síli a v posledních minutách jsme inkasovali tři góly.

Žďas – N ? :0
Onďu v bráně nahradil Radim, což tentokrát nebyl šťastný tah. Tým už neměl síly na to, aby soupeře potrápil. Hrálo se jen před naší bránou, nebyli jsme schopní rozehrát od branky. Radimovy rozehrávky končili buď na kopačkách soupeře, nebo docházelo k okamžité ztrátě a soupeř trestal. Když už jsme se od branky dvakrát nebo třikrát dostali, vždy to končilo smrtícím brejkem Žďáru, kdy šel soupeř sám na bránu. Tento zápas byl asi to nejhorší, co jsem kdy zažil. Kluci úplně rezignovali. Góly jsem nebyl schopen počítat. Skóre jsem v hlavičce zaokrouhlil na 20:0, ale obávám se, že to bylo mnohem hroší. Co mě mrzí více je 0 v kolonce vstřelených branek.
Nicméně i po takovémto debaklu můžeme najít pozitiva. Někteří hráči ukázali velký skok, kdy byli doteď pouze ti, kteří doplňovali sestavu, najednou museli tým táhnout. Našli se tací, kteří to dokázali vzít na sebe a udělat pěkonou akci. Jsou velkým příslibem do budoucna.